Přišlo mi to legrační – ve světě je přece země proslavená svým separatismem und terorismem a ne volně vypuštěnými machistkami.
Když jsem byl před měsícem v hlavním městě, byl jsem po dlouhý době opravdu šťastnej. Guggenheim muzeum je něco, co podle mě nikde jinde na světě neni. Nemá ani cenu o tom psát.
Ale dneska jsem jel k pobřeží do oblasti Bizkaia. Země má tvar srdce (to mi přišlo zajímavý vzhledem k podivným genderovym vztahům) a tohle je horní část jeho pravý komory.
Měl jsem se na pozoru. Na přepadení jsem připravenej. Ale nejsem připravenej na přepadení ženou. Že bych byl machista? Jedna známá o mě prohlásila, že jsem „trochu“ machista. Já jsem ovšem přesvědčenej, že jsem feminista.
No nic, abych neodběhnul od tématu…
Dlouho jsem nic nejed…poslední dobou jim jenom vodu…tak jsem si sednul do hospody a dal si baskickej stejk, kterej nevypadal ani teroristicky a jenom trochu machisticky.
V lokále nic nenasvědčovalo tomu, že by ženy měly uřízlý jedno prso.
Přemítal jsem o tom, jak mi včera řekl můj přítel, kterymu věřim každý slovo, že Země je ovládaná Ilumináty a vše řídí Spiklenci, zřejmě Židozednáři. Já jsem tedy kontroval tím, že si vždycky v noci přidělám křídla a lítám po světě, jako Anděl.
Aspoň jsem tedy ustoupil od jeho nekritickýho obdivování…
No nic, hlavně abych neodběh od tématu…
Z meditace mě vytrhnul příchod nesourodé dvojice.
Krásná…ale FAKT krásná žena. Dlouhý černý vlasy, naprosto dokonalá postava, ve tváři indiánský rysy. Úsměvy a ladný pohyby rukou. Za ní klopýtal chlápek. Spustil jsem okamžitě meditaci o tom, proč vždycky, když někde jsem, tak přijde krásná žena, co má sebou ošklivýho a naprosto zoufalýho chlapa. Je to naprosto v každým případě.
Samozřejmě s výjimkou případů, že přicházím já sám.
Posadili se vedle mě a objednali jídlo. Nemoh jsem se na ženu vynadívat, ale dělal jsem to tajně, aby mě nikdo neviděl. Nestál jsem o rozruch a nějaký šklebení divoženek.
Když jsem si objednával ten stejk, žebral jsem o „muy bien hecho“ – fakt dobře udělanej. Nebaví mě žvejkat syrový maso a navíc, poslední dobou se mi lámou zuby a syrový maso by mi jejich zbytky spolehlivě vylámalo z držky.
Dvojice dostala ovšem můj nejhorší gurmánskej sen – krvavý tlustý maso, ze kterýho kapala krev a olej.
Žena si hned naložila dva obrovský kusy a ve tváři se ji zjevila šelma, které z perleti jejich dokonalých zubů odkapávala krev.
Muž smutně pomalu jedl.
Z hrůzou jsem zjistil, že žena vykrajuje kousky libovýho masa a přenechává je na okraji talíře, odkud si je její muž odebírá. Sama drtila i kosti.
Pila pivo a on kokakolu.
Když se na mě jednou zadívala, bylo to jakoby mi hlavou projel meč. Ne že by se mi to už někdy stalo, ale takovej je to asi pocit.
Zamotala se mi hlava a mysl zachvátil zmatek.
Odjížděl jsem z vesnice a poslední, co jsem tam uviděl, byl dědeček sedící smutně pod značkou, kde byla neumělou rukou napsaná reklama na jednoho českého výrobce kuchyňských elektrospotřebičů.
Dědeček se díval někam do dálky, ale já jsem si byl jistej, že se dívá do hloubky svýho života a bere do pomyslných rukou jednotlivé jeho střepy a snaží se je slepit k sobě.
