Belgrano
Juanito sedí s otcem a matkou v obýváku v jejich bytě v Buenos Aires a nadšeně poslouchají zprávy BBC. Je to teď přibližně 25 let.
Zprofanovaná diktatura generála Galtieriho se snaží útokem na Malvínske ostrovy odvrátit pozornost od vnitřních problémů země. Osumnácti a devatenáctiletí muži se vylodí v zátoce Leith Harbour a vztyčí vlajku Argentiny. Sou zoufale nezkušení, s nedostatečnou výzbrojí a oblečením. Ale na druhou stranu odhodlaní bojovat za svou zemi.
Anglie vyhlašuje válku a posílá do oblasti kromě letectva a námořnictva taky tři atomové ponorky. Kolem ostrovů je vytyčeno bojové pásmo.
"Konečně se snad u nás něco změní, říká matka." Otec mlčí.
" A co se změní," ptá se Juanito.
" Všechno, bude u nás svoboda, jako jinde na světě." řiká matka. Otec mlčí.
Je 30. Dubna a rodina je u rádia znovu. Po zprávě, že křižník Generál Belgrano byl potopen torpédy atomové ponorky Conqueror MIMO bojové pásmo, kde se celou dobu pohyboval, a při tom zahynulo 368 argentinských námořníků, je v rodině ticho.
Nakonec promluví otec.
" Angličani NIKDY nedodržovali pravidla v boji. Už od dob, kdy zavedli pirátství, tak nikdy nedodržovali žádný pravidla!"
————————————————————————————————–
Za pistoli videohra.
Nový zákon vstupuje v platnost v Mexico city.
Za každou střelnou zbraň dostane šťastný bandita elektroniku. Když přinese do výkupny zbraní pistoli, čeká takového šťastného nálezce videohra.
Pokud ale přinese samopal, brokovnici nebo kulomet, dostane za odměnu počítač.
Delikventi obrátí svou pozornost od skutečného násilí, k virtuálnímu.
Policie si od akce slibuje snížení neúnosné kriminality v hlavním městě Mexika. Podobné akce, kdy se zbraně vykupovaly za peníze, měly dílčí úspěch i v Brazílii ( v roce 2003 se vykoupilo asi 70000 kusů). Hromady zbraní se nakonec ukazovaly v televizi a politici se u nich fotili.
Nezbývá než blahopřát šťastným majitelům nových videoher a kompjůtrů k vlně nových, násilných, virtuálních přepadení.
————————————————————————————————-
Hřbitov na nejslavnější pláži.
Turisti lezou z luxusního hotelu Copacabana Palace, směřují svoje foťáky směrem k Pao de Azucar
(Cukrova homole), jednomu z nejoblíbenějších turistických míst ve městě.
Ale něco jim tam vadí, v tom výhledu. Překvapeně sundavají ze svých růžových tváří Canony a Nikony.
700 černých křížů stojí pravidelně vedle sebe přímo na pláži před hotelem. Číslo není zvolené náhodně. Je to počet násilně usmrcených lidí za poslední tři měsíce ve státě Rio de Janeiro.
Studenti, podnikatelé, státní zaměstnanci, nezaměstnaní, příbuzní obětí atd., stojí v černých tričkách vedle "hřbitova" a organizátor protestu, Antônio Carlos Costa, říká, že akce chce přitáhnout pozornost lidí k problému, který se jak federální vládě, tak starostovi města, nedaří řešit.
" Nemůžeme se na to přece jen tak dívat" řiká Antônio.
