To je jak v Buenos Aires, kde sem seděl u na letišti u rentgenu a pil slivovici. Ty mi bylo tenkrát fakt líto…
"Nechci, díky."
Řídit vlevo je strašný, chci dát blinkr a pustim si stěrače. Když se mi to stane popátý, začnu si připadat jak blázen a pak čím dál víc. K autu du zásadně z druhý strany než je volant, pak se chvíli divim, že tam neni a pak se chytnu za hlavu.
Sedím na zemi v přístavu a koukám na krásnou stavbu, kde se scházej lidi navečer do opery a říkám si,
este že to tenkrát prudiči nedokázali zastavit. Hněv veřejnosti, kterej se vysliznul po zveřejnění návrhu se podařilo odvrátit a dnes je tahle stavba symbolem celý Austrálie.
Myšlenky mi ujedou k situaci v Praze. Tady se určitě problém s hněvem pobouřený politický veřejnosti vyřeší tak, že místo chobotnice postavěj chobotničku…ach jo.
Koukám znova na obří mušle.Ale, co když sem se ty mušle hoděj, protože okolo je oceán, kdežto do Prahy se chobotnice nehodí, když tam není ani moře?
HLAS: Autore! Vy se neumíte vyjádřit? Neumíte v této kritické chvíli českých dějin zaujmout stanovisko? Zdá se, že se snažíte být se všemi zadobře a váš názor není vyhraněný a přesný. Je nejasný.Velcí duchové minulosti zaujímali vždy jasná stanoviska, i když jim to mnohdy přinášelo i trampoty.
Zvednu se z chodníku a vlezu do prvního otevrenyho pubu v Rocks. Stoupnu si k baru a dám si australský pivo. Lidi sou veselý, jako všude na Jih od rovníku.
"Hele, líbíš se mojí kamarádce."
"Cha, co to je za nesmysl…" Jak bych se moh někomu líbit?
Kouknu do rohu místnosti, kde na mě kouká parta lidí.
"Dělej, poď si k nám sednout."
Holky vypadaj hezky, začínaj bejt pěkně vožralý.
"Poď si zatančit."
Kapela hraje hitovky z celýho světa, lidi šílej, já se jen tak pohupuju. Srazil sem láhev piva chlapíkovi s páskou přes oko. Rychle sem šel a koupil mu nový.
"Cheers mate."
Já sem fakt rád, že sem jeho "mate." Ťukáme si.
Holky si už sahaj navzájem na prsa.
Du si radši stoupnout zpátky k baru.
"Dej si se mnou Jagermeister s Redbullem"
Ta chuť je strašná.
"No vidíš, a teď pudeme tančit."
"Nejdu." Cejtim, že tenhle drink mě stáhne dolu na zem.
HLAS: Autore! Dávejte si pozor co píšete. Určitě víte, že v prostředí blogu Respektu se hmýří množství moderních sociologů, takže by se vám mohlo lehko stát, že budete označen za narcistního dobrodruha!
Vezmu věci a du spát.
Druhej den se děda, co pučuje surfový prkna, podezřívavě dívá do mýho pasu.
"Ty seš z Česka?"
"Nojo, a co?"
"Dneska už tady bylo pět Čechů, tady je ňáká česká konference?" 
"Cha, nevím vo tom."
"A co tady děláš, prázdniny?"
"No jo, jedu za kámošem do Perthu."
"Perth," děda se zasní. "To jeďte nahoru na sever, tam je to georgeous, lovely."
"Nevim…možná."
"Ale dávej bacha na mořský krokodýly, těm by ses líbil, taková exotická pochoutka, český maso."
Jéee, tak se budu eště líbit krokodýlům, to je hrůza…
Vlny sou na Bondi beach dobrý, voda Tasmánskýho moře je zelenomodrá tak, jako oči všech australskejch blondýnek. Je krásně teplá.
Slunce svítí a kolem sjíždí vlny spolu se mnou spousta Australanů. Sem šťastnej.
HLAS: Autore. Tak zase jsme se nic nedozvěděli. Nevíme jaký je počet obyvatel Sydney ani to, v jakém podnebním pásu se nalézá. Politologové a ekonomové by chtěli vědět, jaký je zákonodárný systém Nového Jižního Walesu, případně jaké je HDP na hlavu. Z vašeho článku jsme se dozvěděli, že vás baví jezdit na…ehm..prkénku na vlnách, jako nějakého tahiťana, a že si radši stoupnete do baru, než do muzea. To je trochu málo. Co tomu všemu říkáte, autore?
"Hm…"
