„Frydrych není hloupej člověk. Je ale přesvědčenej policajt a jelikož se pohybuje jenom v okolí presvědčenejch policajtů, má pocit, že to co dělá, je správný.“
„Jeden člověk tohle celý?“
„No jo. Jeden člověk.“
Satan na krásné dřevěné desce
Než jsem šel do baru na Žižkově povídat si s Michalem, premýšlel jsem o soustředěném tlaku státní moci z poslední doby. Mám totiž pocit, že se něco změnilo s „uvolněním“ léčivého konopí. Myslel jsem si, že to je tlak nějaký farmaceuticko – politický lobby, která potřebuje držet ceny materiálu vysoko a uživatele nízko.
Dávalo to docela smysl.
Nejdřív byla zrušena vládní vyhláška, která umožnovala pohyb kolem rostlin marihuany, aniž by se člověk musel bát kriminálu.
Potom prudili Doležala za nějakou blbost na přebalu časopisu. Bral jsem to jako útok na mediální ikonu, což do toho zapadalo. Ale bylo to tak trapný…
Potom padly tresty v kauze Hydroponic.
Bylo jasný, že jde do tuhýho.
„Věděl jsem, že to přijde, jenom jsem nevěděl kdy,“ říká Michal k tomu, že se jako poslední v tomhle seznamu státní šikany ocitly growshopy.
To nejhorší vysvětlení tohodle všeho ale není komerčně politickej tlak nějaký lobby a to pro mě bylo asi nejhorší zjištění z týhle naší debaty.
„Je to všechno v hlavě Frydrycha a dvou jeho podřízenejch,“ říká Michal.
Takže celá společnost dělá čelem vzad a pochodem vchod v protisměru otáčení zeměkoule jenom kvůli zaostalým spojům v jednom policejním mozku? Tahle myšlenka mi detonuje v hlavě a ta detonace uvolňuje staré příběhy a vyprávění nejmenovaných zdrojů z NPC ze začátku 90. let minulého století.
Vzpomínám si, jak chtěli nahnat drbany (v policejním žargónu je drban normální člověk, kterej občas hulí nebo vožralej někde prudí) někam do lomu a pokropit je tam ze samopalů, ale jim to ta zasraná demokracie neumožňovala.
Zasraná demokracie.
Jak jednoduše by se lidem jako je Komorous nebo Frydrych žilo, kdyby tady neopruzovala ta zasraná demokracie.
„Nikdo nepotřeboval žádnou akci. Ale Frydrych to chtěl. Zkousli lékařský konopí, ale o to víc vyjebou s feťákama,„ říká Michal.
Feťáci jsou v hlavách policistů z NPC často lidé jako vy nebo já, kteří si dají někde náhodně u baru dva šluky z jointa.
„Ve Frydrychově hlavě se odehrává následující pochod: Společnost má dvě povolený drogy a nepotřebuje další. On je pastýř, který vede společnost k tomu, aby byla lepší. Dělal od začátků NPC s Komorousem. Je to filosof, jehož názory se nevyvíjí a který například ani příliš nerozumí tomu, co to je internet. Zlo nerozlišuje. Klidně zastřelí deset, aby devadesát zachránil ze spárů zla. Dnešní pruzení growshopů má za cíl českou growerskou a huličskou scénu znechutit. Znechutit lidi, co prodávají techniku a hnojiva. Některý už zavřeli obchody a odešli. Dali jsme tomu pracovní název Asanace 2.” potřese Michal hlavou. (Asanace bylo přiléhavé komunistické označení akce k vystrnadění režimu nepohodlných lidí ze země v 80.letech).
Existují i další paralely s komunistickým systémem: Rozsudky jsou v kauzách týkajících se growingu dopředu známy.
„Kluka v Brně soudili a on mi tejden před tím řiká – Já už vím i rozsudek. Rok na dva a propadnutí věcí.“
„A?“
„No jasně, dostal přesně tohle. Tyhle soudy fakt nic nezajímá, soudci neposlouchaj, co obhajoba říká…“
Chvíli je ticho. Přemýšlím o jednom ze základních rysů demokracie – nezávislém soudnictví. Nic kloudnýho mě nenapadá.
“ Jak si s tímhle vlastně začal?“
„V 90. letech. Kluci jezdili do Amstru a vozili techniku, bylo evidentní, že je o to v Česku velkej zájem, šli jsme do toho. Kupovali si od nás jednotlivci, ale třeba i lékařská fakulta, protože jsme měli například ty nejkvalitnější digitální váhy… Nejdřív jsme vozili pěstební techniku, pak kuřácký potřeby. Šírení toxikomanie mě fakt jako argument v týhle souvislosti nezajímá…“
“A semena?“
„Semena začali prodávat v Ústí. Typ tam prodával šalvěj, ale taky nějaký podhoubí… a semena. Dostal podmínku za tu šalvěj a semena mu vrátili. Začali jsme zjištovat, jak to teda doopravdy je. Právníci nám potvrdili, že to není protizákonný a nakonec jsme i od policie obdrželi dopis, kde se výslovně říká, že prodej semen není nelegální. Chápeš to, 16 let tě někdo ujištuje, že deláš legální business, a pak přijde a všechno ti vezme. 20 mega, můj život, můj důchod… umístili to do tý díry pod Parukářku.“
Premýšlím nad tím, jak bude veselá smrtka v konopným šátku rozjásaně tančit čtverylku během Milion Marihuana March na Parukářce. Na chvíli mnou proteče krásná myšlenka, že se lidí prolomí do toho bunkru a zabavený věci vezmou a vrátí Michalovi.
A bojovníků z NPC se na nic ptát nebudou.
Za šíření alkoholické toxikománie zatím nikdo trestán není a shopům s chlastem nikdo nic nezabavuje…
„Je jasný, že domácí pěstitelství pomáhá oddělit tvrdý drogy. Na trávu stejně organizovanej zločin tolik nejde. Kytka roste tři mesíce, piko uvaříš za den.“
Problém ovšem je, že NPC tvrdý a měkký drogy nerozlišuje. Je to všechno jeden satan.
„V Písku vrátili policajti textil a většinu zabavenejch věcí, odmítli ale vrátit trička s Marleyem,“ usmívá se Michal a ilustruje další z aspektů celý věci. Je podivuhodný, jak si každá totalitní státní deviace považuje symbolických postav nepřítele natolik, že by je nejradši nechala zmizet ze světa. A jak je srandovní, že jim to tak nějak nejde. Predstavuju si, co by na tuhle českou epizodku asi Bob řekl. Podařilo by se mu kvůli týhle píčovině aspoň nadzvednout obočí?
„Když přišli zasahovat, ptal se mě jeden, jestli by si moh´ něco vzít, že má doma orchideje.“
„Cha, to si děláš prdel.“
„Ne, nedělám…“
„Jak to vlastně probíhalo?“
„Klasika ve stylu – udělám ti domovní prohlídku a pak uvidím, z čeho tě obviním. Když přišli, neměli správně ani příkaz k tý prohlídce. Nechápali, že je rozdíl mezi jednatelem firmy a majitelem firmy. Justice.cz jim fakt nic neříká. Půjčil jsem jim aspoň peníze na oběd…“
„Aha, neměli peníze na oběd…“
„No jo, furt se omlouvali, že s tím nesouhlasej a tak. Byli úplně nemožný, bál jsem se, že ty zařízení jen tak omylem zničej…“
„A dali ti nějakej protokol, co ti vlastně vzali?“
„No, řekli, že se jim rozbila tiskárna, takže protokol nemůžou vytisknout.“
„A víš jakej trest hrozí tobě?“
„Ešte mi ani nesdělili obvinění.“
„To není možný, vždyť je to už několik měsíců.“
„No… nevědí, jak to navlíknout.“
„A kdo je vaše největší konkurence?“
„Asi Baumax…“
„Cha… můj nejoblíbenější svatostánek českých kutílků?“
„No jo, maj tam dokonce i semena. V ptačím zobu.“
„Chaa.“
„V pohodě to zhuluje. Navíc ty lidi tam vědí úplně přesně, o co jde. Dostaneš od nich kolikrát lepší rady, než tady od nás.“
„Máš nějakou naději?“ ptám se po chvíli. Během tý chvíle si představuju svoji další navštěvu Baumaxu… Šroubečky, hřebíčky, krásné hmoždinky a kilo ptačího zobu.
„Mám naději v tom, že ten soud vyhraju. Bude to precedens… bohužel, oni to tak maj taky. Bude to na hodně instancí.“
„Budeš to mít na spoustu let…“
„Jo, ale tak to prostě bude.“
Národní Prodidrogová Centrála zůstala v těle policie z divokého začátku 90. let a nikdy se nebyla schopná měnit podle toho, jak se mění společnost. Mozky, který tomu vládnou, jsou mystikové, jejichž boj nerozlišuje jemné odstíny světa, ve kterém žijeme, ale jenom dvě barvy. Tu příjemnou plyšovou a potom barvu krve, kterou je potřeba vymačkat z každýho, kdo si vypěstuje kytku, dá jointa… věci, který jsou už například dnes ve dvou státech Ameriky legální. Muselo tohle být pro ně hrozný zklamání…
V Česku to bude ale jinak. Květináče do vězení, děti do vězení, všichni do vězení…
Jediný, co tady vadí, je ta zasraná demokracie.
Jinak bychom to vystříleli.
Já vás od toho satanského šklebu rozevřených listů marihuany osvobodím!
Problém ale je, že o tuhle středověkovou spásu už nikdo nestojí.
—- o —-
Psal jsem tohle minulý týden. Včera jsme se s Michalem sešli zase a tak jsem si mohl přečíst obvinění, které zrovna obdržel. Je vidět, že si s tim dali práci. Je to víc jak deset A4 stran litého textu. Exemplární případ, let’s kill the guy.
Michalovi hrozí 3-5 let natvrdo.
