No.
Jasně, že jsem žádnou odpověď nedostal. Od Karla se aspoň omluvili, že Karel nemá čas. Připomíná mi to dávný hit, Karel nese asi čaj.
Mám velkou zkušenost s podobnými situacemi. O něco požádám a nedostanu to.
Můžu potom na poradě ve skleněném krychlovém kanclu říkat, že mi to fakt nevyšlo a že za to může někdo jiný. Druhá varianta je, udělat si to sám.
To je většinou cesta, kterou se vydám.
Proto jsem odpovědi obou státníků důmyslně odklonil od jejich entit, při zachování jejich autenticity, abych vám je přeci jen mohl zprostředkovat.
Teď jsem chvíli dumal, kromě toho, co vlastně znamená předchozí věta…, komu dám slovo jako prvnímu. Rozhodl jsem se pro Karla Schwarzenberga, protože má neoddiskutovatelnou evoluční nevýhodu.
„V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ale dřív se lidi alespoň styděli. U nás ve střední Evropě jsme úplně promíchaní, a to nejen s národy, které známe dnes, ale v nás koluje také keltská krev a kdo ví, co ještě předtím tady pobíhalo. K tomu je třeba počítat příležitostná znásilnění Tatary či Francouzi nebo Švédy. Snad jen Čech je schopen ze sebe vypustit větu, kterou slýchával jak můj otec, tak i já při různých příležitostech a zněla: Ale to je krásné, že se za nás nestydíte.“
Ano, děkujeme Karlu Schwarzenbergovi a teď dáme slovo Miloši Zemanovi.
„Váš dotaz na mě působí jako řev dinosaura vylézajícího z páchnoucích bažin. Jste informován jako průměrný český novinář, tedy špatně. Můj vztah k zelenině je veskrze pozitivní. Žádám ovšem, aby mezi mne a ji byl vsunut transformační mezičlánek, který se jmenuje prase. Skutečně necítím ani potřebu buď se udělat nebo oddělat. Moje žena, když mě občas hladí pod bradou, případně pod druhou a třetí bradou, tak u toho zálibně říká, že podbradek je nejlepší studený. Ale já ho mám rád teplý.“
Tak.
Děkujeme kandidátům a těšíme se na to, až bude jeden z nich viset nad katedrami.
