"Kde je Marcos?"
Marcel vběhnul do kanclu se zapnutym počítačem.
"Nevim, asi je v zácpě…"
"Nemá cenu se radit, když tady Marcos neni!"
"Hm…kde sakra je, vždycky je přesnej."
Schůzi jsme ukončili a šli si po svejch. Druhej den jsme zjistili, proč Marcos nepřišel.
Když ráno vyšel z bytu a mířil k autu, přitočili se k němu dva s pistolema. Přinutili ho nasednout a rozjet se. Chlap na zadnim sedadle odjistil pistoli a přiložil mu ústí hlavně ke krku.
"Něco zkus a tvoje držka bude na přednim skle, ty zkurvysynu. Ty sračko!" vykřiknul ten co si sednul na sedadlo spolujezdce.
Marcos poznal, že jsou sfetovaný.
Začal se třást.
"Aby ses neposral, holčičko, buzerante, synu kurvy!"
"Nezkoušej na nás, že si nepamatuješ PIN."
Marcos horečnatě přemejšlel…ježišmarja, jak to bylo, ty čtyři čísla!
Osum, čtyři…ne, počkat….osum, tři…čtyři…
"Zastav, támhle je bankomat.ROZUMÍŠ, ZASTAV, TY SRAČKO, TY ZMRDE!"
Utřel si krev a až potom ucítil naplno bolest ve tváři. Nemoh pochopit, proč ho bijou….
"Tak dělej! A žádný problémy, rozumíš…víme, kde jsou tvoje děti, jestli je chceš eště někdy vidět, tak nedělej VŮBEC žádný problémy!"
Jeho tělo opanoval třas. Nemoh se hejbat, nemoh ze sebe vydat ani zvuk! Nepřipravenej byl během pár sekund přesazenej z normálního života do pekla z krve, masa a kostí.
"HEJBNI SE!"
Marcos vylez z auta a doklopýtal k bankomatu. Kolem chodili normální lidi a slunce svítilo na třepotající se vlajky členských států Mercosur.
Utřel si pot z čela.
Strčil do bankomatu kartu. Tu operaci udělal za poslední rok snad stokrát.
Zadejte PIN.
Marcos zmáčknul první číslo a zvednul zrak k chlapovi naproti. Čekal snad, že se nad nim slituje?
Osum…čtyři…tři….ne, tak to nebylo.
Zrušil transakci.
Znova.
Osum…čtyři…zavřel oči a risknul to.
Nesprávný PIN, opakujte transakci.
Marcos viděl, že bandita zvednul bradu.
Nesprávný PIN, NESPRÁVNÝ PIN!
Vrátili se do auta.
Marcosovi se spustili slzy.
"Přísahám, že si to nepamatuju!!! Nemůžu si vzpomenout!"
"KDO MYSLÍŠ, že ti tohle uvěří, ty zmrde, co to tady na nás hraješ, ty zkurvenej šmejde!"
Marcos ani moc nevnímal bití; zkoušel si vzpomenout na PIN svojí druhý karty.
Ucejtil bodnutí do žeber.
"Jeď!"
Pomalu se blížili k turisty vyhledávané pláži. Turisti už na ní leželi. Marcos viděl děti a muže skotačící na písku, ženy ležící opalující, mladý gringos po nočnim tahu, dávající si svýho prvního vyprošťováka, holky po noční směně…
Když zadával PIN, byl si jistej, že tenhle je dobře.
NESPRÁVNÝ PIN.
Marcos tomu nemohl uvěřit, druhá karta, na kterou tolik spolýhal…
Sednul si do auta. Zevnitř bylo vidět hezky ven. Zvenčí nemoh nikdo říct, co se uvnitř odehrává.
"Otevři hubu!"
"Ne, prosím vás…NE."
Ucítil kov na patře. Nemoh dejchat.
"TY ZMRDE!!!!"
"Nezabíjej ho!"
"Zabiju ho! Dělá si znás legraci! Vypadnem, ze mě si nikdo nebude dělat kašpara!"
"Počkej…"
Marcos moh zase začít normálně dejchat.
"Otevři trochu okýnko…"
Bylo ticho. Otočil mírně hlavu a uviděl, že bandita vzadu si balí cigaretu.
Bylo ticho a Marcos si vzpomněl na děti…na rodinu. Na to jak se eště včera s manželkou pohádal kvůli kravině. Na to, jak křičel na starší dceru kvůli tomu, že si nechala udělat piercing.
"Dej si…"
"Ne, diky, nekouřim."
Bandita si potáhnul a Marcos ucejtil marihuanu.
"Dělej, zabijem ho!"
"Ty bys hned všechny zabíjel, dej si radši," řek bandita vzadu a podal tomu silně nervóznímu vpředu cigaretu.
Marcos slyšel, jak nasává dým a najednou na nic nemyslel. Nemyslel prostě na nic. Bylo zase ticho. Banditi kouřili a nic neřikali.
A v tu chvíli se mu to vybavilo.
"Vzpomněl jsem si!"
"Tak deme…"
Když tam čtyřmístný číslo dával, vůbec se nebál. Věděl, že je dobře.
Vybral denní limit a vrátil se do auta. Předal peníze. Ale věděl, že to nebude takhle lehký.
"Dobře, tak a teď si pudem koupit něco na sebe…"
Zaparkovali u chodníku a vešli do obchodu. Marcos bral věci, který bandita vybíral.
U pokladny si vyměnil s pokladníkem pohledy. Sklopil oči. V zátylku cítil pohled a namířenou pistoli z auta.
Vrátili se do auta.
Možná to teď skončí…
"Jeď dál…, támhle zastav!"
Kousek od Copacabana palace. Marcos si vzpomněl, jak tady byl před pár tejdnama na Stounech.
"DĚLEJ, zastav!"
Vlezli do obchodu s elektronikou. Bandita začal vybírat věci. Marcos se odvážil zvednout zrak. Díval se přímo do očí zaměstnance obchodu. Dívali se na sebe jen pár sekund.
Marcos ale věděl…, během tý poslední sekundy uviděl, jak se prodavači rozšířily zornice.
Trvalo to jen pár minut, než dokončili nákup.
Zaplatil a podepsal účet.
Vyšli ven.
Marcos zaregistroval projíždějící policejní auto.
Sedli si do auta.
Uslyšel ránu a auto se otřáslo. Zášlehy přicházeli zepředu a tělo bandity sebou škubalo a krev stříkala Marcosovi na ruce a tričko.
Přední sklo vpadlo dovnitř.
Marcos se ohlýdnul. To co bylo vedle něj už nebylo člověk.
Uslyšel naříkání bandity na zadnim sedadle. Teď přicházely zášlehy z boku.
Schoulil se na sedadle řidiče a nic neříkal.
Potom bylo ticho.
Marcos nemoh pochopit, proč ho tak dlouho, tak strašně dlouho, nechávaj v tom autě.
