Celá dnešní famózní vládní krize se dá v podstatě shrnout do jedný věty.
Češi si nezaslouží, aby z nich politici dělali kretény takovymhle způsobem.
A Václav Klaus se po návratu z cest po Jižní Americe musel znovu potýkat s rozvrácenou českou politickou hrou a znovu dávat dohromady drolící se stavbu české vlády uhnětenou z nadějí krátkodobého vzedmutí českých voličů.
Smějící se bestie mu připravily vtip s tužkou, který s velkou parádou dostává novej swing a šíří se národním povědomím v miliónech variant, od vtipných fotek, nápisů na zdech, případně veselých fórků, příšernejch kravin.
Je to na blití.
Vane tady slizkej duch obtloustlýho vojáčka s knedlíkovitym xichtem, kterýmu je všechno jedno, hlavně, že je legrace.
Václav Klaus nemá v současné chvíli odpovídajícího protihráče. Není jeho vinou, že kmen Česků nedokázal za posledních deset let vygranulovat stejně silnýho politika. V krásných devadesátých letech byla hra přeci jen trochu zábavnější, protože Václav Klaus měl sparingpartnery na stejný úrovni.
Dnes je to nuda.
Ti, co se s Klausem dostali do tiebreaku, jsou mrtví a zbylí opruzníci hrajou svoje hry tak dlouho, jak jim to prezident dovolí, ten je potom seřadí do latě, napráská jim mokrým hadrem přes xichty a vypustí je před lidi s tim, že o výprasku nesměj nikomu nic říct.
A všichni to dodržej.
Nevíme, jaké plány má pan prezident do budoucna. Co víme je to, že nehodlá skončit s politikou a tak se můžeme jenom domýšlet, kam se osudy tohoto politika a s ním i země, na kterou má v současnosti jednoznačně největší vliv, budou ubírat.
Češi musí vygranulovat odpovídající protihráče.
Jestli se jim to nepodaří, celkem si potom zaslouží, aby z nich kreténi dělali kretény.
