Je pěkné nedělní dopoledne a otevřeným oknem se dovnitř nudně plazí výkřiky dětí, cinkání sklenic a šumění listí v ledovém větru přicházejícím od severu.
„Tak dneska jsem tam nechala jenom dvě eura…“ říká paní, která každý den ráno stojí u hracího automatu v bufetu pod barákem.
Můj barák je ve Španělsku, nudně na síti spojovaném s masivním výbuchem krizových scénářů.
Barman se dívá skrz ni, skrz mě, skrz celou hospodu, skrz celej svět. Mechanicky pustí stroj ve kterym to zabublá.
Někdy prostě chci, aby mi někdo udělal kafe. Asi je to tim mingle stylem života.
Pustim si Modrej mor a krásně se nudim.
Venku zpívaj ptáci a z televize zní řev motorů Ferrari spolu s komentářem nadšenýho komentátora, což vytváří kulatý tvar noise&spiritual.
K unudění zoufalá je snaha českýho internetu pohřbít Euro i celou Evropskou unii. Nudný je i psaní Václava Klause z Perthu, ale na druhou stranu obohacení světových slovníků o výraz „americká nekáva“ je určitě záslužný počin.
Nuda se rozplizne i v diskusích na iHned, kam se zřejmě přestěhovali všichni hardcore zmrdi českýho internetu. Nudná honba seriózního serveru za internetovým klikem…
Zajímá mě, kdo se jako první otře o Norsko a desítky mrtvejch lidí. Je to nuda, dalo se čekat, že to bude někdo tak nudnej, jako je jeden z vůdců českého národnostního establishmentu.
Ne že by bylo nudný podsunutí informace, že za vším stojí Gaddafi…to nudný není. To je něco úplně jinýho…ale nudný je, když se na Modrým moru dočtu, že “ je škoda, co se stalo, protože ABB měl takové kvalitní názory a teď ho budou všichni pokládat za magora.“
Obrátím svou pozornost ke konci světa, případně k novému počátku, jak rok 2012 nazývají lunatici, kteří už pochopili, že planetu několikanásobně větší než Země by už museli vidět všichni amatérský astronomové.
Nuda je o to větší, oč je planeta Nibiru, vytuhlý bratr našeho Sluníčka, zuřivější.
Nuda ovšem není, když se dívám na BBC, kde vyslýchaj lidi, co přežili. „Je to hnusná otázka…hmmmh…ale já ji položím…A viděla jsi na vlastní oči, jak někoho zastřelil?“
WTF…
Dál už se nudim víceméně spontánně – někdy na Modrým moru, kde se známý finančník rozčiluje nad slovem solidarita a nebo v diskusích, kde mají lidé potřebu přesvědčit někoho jiného o svojí pravdě, přestože je nasnadě, že ve dvourozměrném prostoru internetové diskuse je taková možnost asi stejně pravděpodobná jako ta, že na neexistující planetě Nibiru žijí světelné bytosti, které ovládají chod světových dějin.
„Bolí mě rameno…asi se změní počasí,“ naříká vedle mě muž ve středních letech. Zřejmě má smůlu, že není mingle. Kdyby byl mingle, věděl by, že počasí už se změnilo.
Přemejšlim, jestli mu to mám říct.
Asi ne. Nechám ho, ať mu to řekne jeho „stará“.
Je krásné nudné nedělní odpoledne a sobecký mingles si tou dobou dávaj první nedělní drinky. Kolem se batolí psi a děti a na nárožích postávají staří muži a čtou si nedělní noviny.
Severní vítr je krutý a rve jim listy papíru z artrózou zkřivených prstů.
