Vidim ho, jak přijíždí na opečenym buřtu a s hrnkem svařáku na Václavák.
Kéž by tě chudák přetíženej svatej Václav probodnul skrz naskrz a zbytek bychom už dodělali basebollkama.
Zkurvenej posel radostnejch vánočních zpráv, jehož mastný tělo je oběšený na rolničkách a jehož smích se rozléhá do daleka – tak daleko, že dokonce slavný slavík Gott s údivem usedá ke svému večernímu stolu a závistivě vzhlíží k tomu, kdo dokáže vydělat víc.
Táhne ten zmrd za sebou vlak čínskejch sraček a jinejch hraček a zemdlelí vánoční lidé mu trhají ruce, aby se s nima mohli doma, ve chvílích, kdy zazní zvony, alespoň trochu pomilovat.
Podá si ruku s prezidentem a oba vydají prohlášení o tom, že je potřeba nakupovat, chceme-li zachránit nacionální český stát a jeho insignie.
Káravě se dívají na nemnohé hříšníky, kteří na ně serou.
My se budem pod vánočním stromečkem milovat, dáme si extasy svatý Terezy nebo se budem modlit a vy dva můžete onanovat s těma čínskejma hračkama.
klik…
„Hele, já teda pojedu sama do toho Norimberka…“
„COŽE, do jakýho Norimberka!?“
„No nakupovat přece…“
„…ch…se někde ztratíš…chJO!“
Málokdy ji vidim se culit.
„No, já od tebe nic nechci, ale…“
Moje duše letí po místech, kde jsem byl a kam odpudivej tlustej bůh nikdy nevkročil z prostýho důvodu, že tam totiž lidi nemaj krve nazbyt.
„No vidíš, ani to nebolelo,“ pohladí mě po tváři.
Nakupování Now.
