V autobuse z Tel Avivu mi spí nějakej Rus na rameni. Netušil jsem, že se mi ruština bude někdy hodit. Spasibo, požalujsta.
Z autobusu odcházim, kde žebrák nadává ženě, proč mu nedala peníze.
V jeruzalémskym nádražním bufetu si dám schwarmu a pivo. Jídlo je dokonale pálivý a dobrý. Pivo je dánský.
Holky v uniformách. Myslím na to, že moje dcera by už za chvíli rukovala na dva roky.
Taxikář s čepicí na hlavě. Úhledně mě ztáhne z peněz a při placení mě pobízí, abych rychle vypad, že mu běží čas.
Po zemi přeběhne starej známej šváb.
Zda se, že tam, kde je to zajímavý a hned na první pohled skvělý, žijou švábi.
Stojím u Zdi nářků.
Nůž, kterej jsem zapomněl na dně tašky, mi zabavili.
Jsem ještě větší blbec, než jste si mysleli. Jdu naříkat se zapomenutym nožem v tašce.
Naštěstí je se mnou Arie. Vysvětluje nasranejm strážcům, že jsem jenom neškodnej blbec z Česka a potom mě vezme stranou zdi, do domu, kde se modlí.
Tady se vaří Bůh.
Ve vzduchu cejtim jemný bublinky a víry hmoty. Židi zpívaj silnejma hlasama, kejvaj se a modlej, některý nahlas, jiný potichu.
Je mi jich líto, když jdou proti mě. Musej se dívat na můj ksicht s vyvalenejma očima a otevřenou držkou.
Dojdu k díře v zemi.
„Tady začínaj tunely, který jdou pod celým městem,“ říká Arie. Koukám dolu a nevidim dno.
Město je postavený na spoustě jinejch měst, tunely byly asi původně ulice.
O kámen, kam položili Krista, když umřel, si turistický muž opírá foťák. Vedle něho se ženy ve vytržení dotýkají kamene rukama…
Je to silný.
Všechno se odehrává pod zemí.
Musel mít strašnou sílu, když ten obrovskej kříž dokázal táhnout takovou dálku, řikám si, když táhnu jenom svý tělo po Via dolorosa.
Prší, poprvý v tomhle roce. Přinesl jsem déšť do pouště.
„O co jim vlastně jde?“ptám se Arie, když sedíme u kafe.
„Chtěj spojit Gazu se Západním břehem, to je napříč celym Israelem. Potom chtěj hlavní město. Jenom pro sebe.“
„Ch…“
„Můj táta mi říkal před čtyřiceti lety, že to bude trvat čtyřicet let. Já řikám teď dětem, že to bude dvěstě nebo třista, ať si Obama dělá co chce.“
“ Hm…vlastně celej ten světovej konflikt je kvůli těm pár stovkám metrů čtverečních kolem tý zdi.“
„To jo. Buď to budou oni, nebo my…a nebo všichni dohromady. Mimochodem, teď jsme prošli muslimskou čtvrtí….viděl si někde nějakou válku…viděl jsi něco takovýho, co je denně na CNN?“
„Neviděl…“
„Tenhle chlápek, co nám prodal kafe je muslim, tenhle pingl je muslim, tady sedí křesťan a támhle je židovská rodina. Je to nás všech…jinak to nejde. Nemůže to mít nikdo jen pro sebe. Je to město nás všech, ne jenom ortodoxních Muslimů nebo ortodoxních Židů.“
Bylo by hezký, kdyby tohle někdo pochopil.
V noci je město úplně jiný.
Stíny mužů v kloboucích ponuře mizí v úzkých uličkách a kočky chčijou na několik tisíc let starou dlažbu.
