Už jste to určitě zažili.
Pracovní schůze. Mnoho mužů. Místo toho, aby přinesli informaci, svůj projev opentlí krasořečmi o čemkoliv, co se jim zrovna v mozku srazí na té dálnici pohybujících se myšlenek.
Po pěti hodinách, zavaleni tunou bullshitu, odchází všichni vyčerpáni na záchody.
S pocitem prázdnoty, zapomněl jsem dodat.
Dělám pracovní schůze většinou na půl hodiny, ty nejdůležitější na hodinu. Lidi to nutí jít rovnou k jádru problému. Není čas! Copak si všichni ty lidi neuvědomujou, že času je strašně málo?
V živočišné říši jsou taky samci takový impozantnější, barevnější než samice, tak si asi někteří chlápci vložili svoji samčí krásu po genetický spirále do těch keců.
Proč to ale píšu.
Sledování schůze, kde se dávala podpora nové české vládě, ve mně vyvolalo pocit, že jsem se ocitnul v pekle.
Těch keců!
Chtěl bych předsedu vlády, který by předstoupil před sněmovnu a řekl by: Jsme domluvený, budeme se snažit to dělat co nejlíp a to je asi tak všechno, co bych chtěl říct.
Proč musí mluvit hodinu a půl! Někdo si to snad pamatuje. Někdo to někdy k něčemu použije? Ty nejlepší prezentace od opravdu inspirativních lidí, které jsem kdy viděl, trvaly maximálně patnáct minut.
Chtěl bych ministry, kteří řeknou, že něco udělají, potom na rok z mého života zmizí, aby se po tom roce objevili a řekli, že je to vyřízený. Nic jiného mě kurva nezajímá!
Veškerej ten opoziční bullshit mě taky nezajímá! Nic to nezmění, nic to neovlivní, akorát ty hodiny času, co nám to všem vezme. Nemusím se na to dívat, ale zajímá mě, co se děje v zemi, kde žijou lidé, které mám rád.
Zcela vážně si myslím, že by celá společnost pookřála, kdyby v našich životech ubylo keců.
