Jednou mě Karel vzal na jednání pražskejch šéfíků
jako svýho bodyguarda
měl jsem v náprsní kapse dětskou plastikovou pistoli
aby se mi vyboulovalo sako
a černý brejle
ještě jsem měl vlasy a tak sem si je připlácnul máslem na hlavu
problém byl, když jsem byl s ostatníma pistolníkama vykázanej z místnosti
aby se mohli šéfové mikrovesmíru v klidu dohadovat
stáli jsme na palubě parníku
a já se díval na Hradčana
a zkoušel nedat na sobě znát strach
chlapi si ukazovali svoje zbraně
a já se bál, že se mě zeptaj na můj model
jednou jsem Karla odvez s nějakým
typem z mokrý čtvrti někam za Prahu
a tam jsme pili rum a Karel mi koupil řízek
po mym svatebním obřadu mi řek
že to nemůžu splnit,
to všechno, co jsem slíbil…, věděl to
ale v tý chvíli mi to přišlo cynický a bylo to skvělý
potom jsem mu dal moji novou knihu a on řek svojí ženě
ať se ji tam podepíšu, že píšu takový blbý knihy
a to jsem měl radost
kdybychom oba tenkrát tušili, že napíšu ten smuteční projev…
řikal, že mám skoro stejně hezkou lebku jako on
a při koncertu Dererbandu u něj v baráku nejdřív nadával,
že rušíme všechny lidi v jeho domě
a pak jako jedinej vzal T. do kola a tančil a pak přišel a řek, že se mu to líbilo
a to nikdo jinej nedokázal.
Karel byl náš a měli jsme ho rádi.
