V okolí nějaký politici.
Man in black se na něj díval. Ta věc, co chlápkovi vede do ucha. Zná ji z Matrixu…
Modrý luxusní auta s majákama a muži na koních se šavlema. Moh si vyfotit politika.
Sere na politika, odchází. Man in black se dívá jinam.
U paláce králů si sedl a dychtivě nasával slunce, který už půl roku v Česku není. Cejtil, jak teplo pomalu
ohřívá kůži,
potom vnitřek těla
a nakonec duši.
Madrid je takový menší Buenos Aires, prošel to za odpoledne.
Lidi v kraťasech, lidi zahalený do šátku, jenom jejich oči.
Zapad do baru, kde byl arabskej nápis. Dal si s majitelem pivo
a kebab. Mlčeli. Přišel kámoš majitele a hulákali na sebe africky.
Zaplatil 7 euro za kebab a tři piva. Dal devět.
Z Náměstí Slunce do baru Los Amigos, kousek od Puerta de Sol
Tapy. Ke každýmu pivu. Nemusel si kupovat žádný jídlo, ke každýmu Hainekenu dostal dva chleby se šunkou.
Přešel na víno.
Byl si jistej, že ho z něj hlava bolet nebude.
Do baru vlezli tři chlápci a holka. Mohla by to bejt jeho dcera.Byla fakt krásná. Asi je všechny živí.
Dlouze se na něj dívá. Usmívá se. On se taky usmívá.
Jeden z těch tři vstává.
Pokládá mu ruku na stehno a uklidňuje ho.
Všude jede krize, muži stávkujou v základní škole, že nemaj práci, tak tam na protest spěj spolu.
Ženy jim jenom nosej jídlo.
Na barák spadnul třítunovej balvan, chlap snad vodešel pár minut předtim.
Zmrd zabil holku, co mu nechtěla dát. Dostane určitě přes
třicet let a navíc ho pozůstalý mlátěj do xichtu, když odchází od
soudu. Policajti koupěj taky ňáký rány; za trest, že zmrda chráněj.
Berou to jako svoji práci.
Ministerskej předseda moc nemluví. Říká, že to ňák dopadne.
Deset procent energie jim tady vyráběj větrníky, docela sofistikovanej systém jim zajišťuje rovnováhu v elektrický sítí.
Extremisti posilujou. Nezaměstnanost bude letos prej taky deset procent.
DVD s Curro Jimenezem. Cha! Na to se díval, když mu bylo deset.
Vždycky mu Curro nějak vadil, byl takovým slabym odvarem old Vinetoua.
V Pradu měli otevřeno všechny dny, kromě pondělí. Bylo pondělí.
Šel do La Seda.
Už chtěl vypadnout, když v tom ho milá paní odvedla na vizuální instalaci. V nákupních vozíkách byly promítačky.
Jezdil teda s nákupním vozíkem a na zdi tak vznikaly výborný
efekty. Úplně se musel smát nahlas. Nechal vozík a šel dál. Byly tam
vystavený láhve od Arielu a jiný prima věci pro hospodyňky a hospodáře.
Jiná žena přišla a poradila mu, že si může do láhve podívat, nebo si v lahvi něco poslechnout.
Chodil a poslouchal, co někdo říká v lahvích od Arielu. Nakonec do lahví i něco namluvil a šel pryč.
Přemejšlel, co ten další co příde po něm asi řekne na ty jeho
kecy v lahvi od Arielu a zároveň ho hřálo pomyšlení, že tam Bůh nákupu
dostává nádherně po držce.
Druhej den hledal internet. Je závislej na internetu? Je bez toho dva dny a nemůže snad dejchat? Bolí ho snad něco?
Našel internet v divnym obchodě, kde měli medvídky Haribo a
argentinský pivo. Sentimentálně si jeden Quilmes dal a pak si říkal, že
je hnusnej, jako vždycky.
"Odkud?" řekl chlapík, kterej se představil jako Soy de Bolivia.
"Tcheca."
"V Rusku pijete vodku, že jo."
"Jasně."
Už byl unavenej propagací Česka a vysvětlovánim na potkání, že neleží v Rusku.
"My si dáme koku, hele, já si i tady dávám, když se cejtim blbě,
kamarád diabetik to používá místo prášku, je mu vždycky výborně."
"To věřim."
"Mám tady zásobu, chceš se podívat?"
"Určitě…"
Přinesl obrovskej černej igelitovej pytel plnej koky.
"Jak to sem sakra taháš?" zeptal se ho.
"Normálně mi to posílaj rodiče."
"Aha."
Takže něco jako když jemu rodiče posílali na tábor čokoládu…
Chodil dál po městě a ve svejch jednaačtyřiceti už necejtil to vzrušení z ciziny. Všechno bylo normální.Kurvy taky všude…sakra, kdo s těmahle zoufalejma šlapkama může jít???
Do bufetu přišel Arab a nabízel šílený, blikající, červený růže.
Sakra, kdo tohleto může kupovat???
Koukal na fotbal. Bílej balet byl k smíchu. Všem okolo k pláči. Anglický rodeo a v
hlavní roli Torres…Jako když bejk vezme toreadora za břicho, mlátí s
ním o zem a rozdupe mu hlavu.
Fotky na zdi.
Salvator Dalí, Buñuel,Gaudí.
Prima chlapi.
