Asi bychom dnes nenašli na světě víc exponovaného exota, než je současný americký prezident. Nemá vůbec cenu řešit jeho povahu, slabé a silné stránky nebo to, jak ho vidí voliči v Iowě nebo v Chicagu, případně co přináší oranžový businessman Americe a světu.
Jisté je, že do obhajoby prezidentského úřadu v listopadu tohoto roku nastupuje zase jako „underdog“. Jako outsider, pronásledovaný agresivním spolkem mainstreamových médií, příšerami z washingtonských úřednických bažin a zločinci, vytvářející cinknuté volební průzkumy.
Ty průzkumy celkem stabilně ukazují, že nemá šanci být znovu zvolen.
Stejné průzkumy, které ukazovaly před čtyřmi lety na poklidné vítězství Hillary Clinton.
O tom, jak americký volební systém volitelů vytváří situace, kdy kandidát, který prohraje ve všelidovém hlasování o milióny hlasů a přesto nakonec volby vyhraje, už se napsalo mnoho.
Myšlenka otců zakladatelů, že diktatura většiny není to, co by měli dát do vínku vznikající republice, je podle mě správná. To, že řídce osídlené vnitrozemí musí mít možnost vyvažovat touhy zalidněných pobřežních států, je v kontextu dnešní doby velmi inspirativní. Menšiny musí mít možnost prosadit do společenské debaty svoje zájmy, pokud se chceme bavit o moderním státě.
Karty jsou do voleb rozdány velmi jednoduše. Donal Trump ví, že se nemusí snažit získat hlasy ve státech jako je New York nebo California, protože kdo by mu je v těchle nejvíc cool státech dával, a taky ví, že kdyby si pro hlasy jel do Nebrasky nebo Oklahomy, bude vozit dříví do lesa.
Díky americkému volebnímu systému se volby s největší pravděpodobností rozhodnou v těchto státech Unie: Wisconsin, Michigan, Ohio, Pennsylvania, Florida, Georgia, North Carolina, Arizona a Texas.
Jsou to státy, kde je společnost rozdělená velmi nezřetelnou linií, výhru tam může zaručit pouhá tisícová většina hlasů a zároveň mají tyto státy poměrně velký počet volitelů. Poslední průzkumy tuto situaci odráží a výsledek voleb, až na Wisconsin, umisťují do úrovně statistické chyby.
Pokud byste si s tím chtěl hrát, tady je link
Každý den můžeme vidět v médiích titulky, jak demokratický kandidát Joe Biden s převahou vede. Nic není dál od pravdy. Situace je úplně vyrovnaná.
A do toho přichází prvky, které celou věc rozhodnou.
Daně – Trumpova daňová reforma z roku 2017 snížila daňové zatížení domácností. I když její druhá část ulevila hlavně bohatým, profit z volby Donalda Trumpa měla i chudší nebo střední třída. A tihle všichni chtějí další úlevy a staronový prezident jim je zase slíbí a jak se už mohli přesvědčit, dokonce i dá.
Televize – Tři prezidentské debaty budou fascinujícím divadlem, kde proti sobě vystoupí dva staří bílí muži, ztělesňující dva odlišné celoživotní principy. Zatímco Biden se bude muset rozkročit od zeleného dealu až k snižování daní a snažit se to podpořit fakty, Trump si bude sebevědomě říkat co chce, což skrz starodávné médium bude oslovovat nerozhodnuté voliče ve výše zmíněných státech. I autor tohoto textu se musí přiznat, že ho Trump z nějaké podivné guilty pleasure baví víc, než Biden.
Sociální sítě – Stejně tak, jako před čtyřmi lety, budou mít facebookový pěšáci Trumpovi mašinerie upper hand. Pomocí přesně zamířené strategie se nakonec dostanou do nerozhodnutých duší v toss up státech lépe, než druhá strana.
Takže, four more years.
