Vidim, jak si Wilson dává věci do batohu.
Najednou vytáhne z útrob batohu železnou věc a přemění batoh na takový ten manažerský vozíček, který za sebou manažírek táhne, aby vypadal jako nějakej divnej brouk.
„Ty vole Wilson, vypadáš jak nějakej strašnej stařík.“
„Jak, jako… co stařík.“
„No, jako nějakej strašnej starej brouk, co za sebou táhne tu kuličku svejch hoven.“
Do hovoru se vmísí Geraldo.
„Ten ji snad tlačí, ne?“
„No, to sice ano, ale to je jedno. Wilson vypadá jak starej brouk, co za sebou táhne divnej objekt plnej shitu.“
Wilson se na mě smutně podíval.
„To víš, já už jsem starej a bolej mě záda… je to o moc pohodlnější.“
„Wilson, kolik ti je?“
„Třicet šest.“
„No vidíš, to je strašný stáří. Jako dítě mě babička posílala na nákupy s podobnou věcí. Tak mě to deprimovalo, že jsem tu věc na kolečkách nosil i s nákupem socialistickýho másla a mléka na zádech. Úplně mě deprimuje, že to teď vidim zase.“
Geraldo si uložil drogy do batohu a najednou z něj vytáhnul stejnej železnej držák.
„Ty vole, Geraldo, TY TAKY?!“
„No jo, a co?“
„Vypadáš jak starej brouk, co si táhne kuličku svyho shitu…“
„Ha, ha, ha, Ivane, ty s tou svojí taškou zas vypadáš jak teplouš.“
Oba přátelé se mi začali smát, že s taškou vypadám jak teplouš.
„Navíc jseš skinhead, ha, ha, ha… teplej skinhead.“
„Cha, vy debilové, já samozřejmě jsem skinhead.“
„Ty jsi skinhead?“
U kanclu se objevil Marcus.
Marcus je motorkář a nechává si narůst drsnej plnovous…
„Hele Marcus, vypadáš jako muslim.“
Marcus se ani nestačil zapojit do debaty a už z něj byl muslim. Naštěstí z batohu nevytáhnul železné držátko. Hrozně jsem se chvíli bál, že se to stane.
Vyšli jsme z budovy.
Dva staří brouci, teplej skinhead a muslim.
„Ty vole, to je vedro,‘ řekl jeden z brouků.
„Hm, to teda jo,“ přitakali ostatní.
