Mám to celý v hlavě.
Dívám se na web a registruju se. Admin mi posílá hesla. Píšu svůj první text. Je o Mexiku. Ta cesta mě tenkrát pěkně vzala, ale o to ani tak nešlo.
Byl jsem sám někde úplně odtrženej od všeho, co jsem znal. Za sebou jsem nechal rodinu a celej svůj dosavadní život.
Bylo mi úplně na nic.
Seděl jsem teda u počítače s lahví vína a tupě zíral do obrazovky.
Z venku jsem slyšel halekání klubovejch dohazovačů a svist křídel těch mrtvejch andělů.
Napsal jsem text a dal "Aktivní."
Druhej den jsem tam měl dvacet! přečtení. Zíral jsem na to. Dvacet lidí si přečetlo moje pocity!
Tlačil jsem tam jeden text za druhym, někdy i tři do tejdne. Úplně jsem cejtil, že tohle je PŘESNĚ ten druh publikování, jakej jsem vždycky chtěl! Jako by se ve mně otevřely nějaký stavidla a já hrnul svoje těžký myšlenky neuvěřitelně lehce skrz síť do Česka.
Připadalo mi to jako graffitti. Pouliční umění, každej cyberchodec se může zastavit a přečíst si, co jsem napsal, nakreslil, natagoval.
Věřim, že tvář literatury se pod vlivem elektroniky mění. Stojíme na začátku tý změny a nevíme přesně, jaká bude. Ale je to asi jedno. Důležitý je, že bude nějaká literatura.
Prošli jste se mnou Argentinou, Brazílií, Austrálií i Českem. Napsali jste mi spoustu reakcí pod moje texty a dali jste najevo, že se vám moje texty libí, nebo nelíbí.
Nevim, jak se za něco tak výbornýho děkuje.
V tý knize se bublina z blogovýho cyberlatexu vydouvá do světa klasickejch médií. Je to jako by se nedočkavá elektronická hydra prodírala na světlo tištěný formy, kterou se sama snaží zničit.
Křest knihy Derer@Respekt je za dva tejdny, 31.3. od 19:00 v hospodě Na Slamníku v Praze 6.
Tam bych vám moh vlastně poděkovat osobně.
Facebook Event: Derer@Respekt
Seznam Trafik, ve kterých budete moci knihu zakoupit s časopisem Respekt od 30. 3. do 12. 4.
Knihu je možno koupit zde >>>
