Ken"Skindog" Collins, Manoa Drollet, Rusty Long, Andrew Marr a Doug Young sou finalisti v soutěži o 50 tisíc dolarů pro surfaře, kterej sjede nejlepší vlnu roku 2006-2007. Jméno výherce bude zveřejněno 13. Dubna v Kalifornii.
Finálové jízdy probíhaly v Mexiku, Jižní Africe, Austrálii, Španělsku, Chile, Tahiti a Tasmánii. V soutěži sou jenom vlny jetý za posledních dvanáct měsíců. Porota vybere surfaře, kterej jel ''nejlepší vlnu roku'', což není nutně největší vlna roku, ale nejvíc neuvěřitelná a obtížná.
Ken "Skindog" Collins a Rusty Long sou ve finále se dvěma vlnama jetejma v Puerto Escondido v Mexiku. Zatímco Skindog byl do vlny vtažen pomocí jet-ski (tow-in), Long se do vlny dostal sám jako jediný z finalistů. Jihoafričan Andrew Marr jel svojí gigantickou vlnu u břehů Cape Townu, Tahiťan Manoa Drollet a Novozélanďan Doug Young se do finále dostali díky jizdě v šílenejch "tubes" v Teahupoo na Tahiti.
V další kategorii se soutěží o největší vlnu roku. Mezi pěti finálovejma jízdama sou čtyři z jižní polokoule. Greg Long a Andrew Marr jeli svoje vlny v Jižní Africe, Alfy Cater a Damon Eastaugh si počkali na ''swell'' na východním pobřeží Austrálie. Mezi pěti finalisty je jen jeden ze severní polokoule. Alistair Craft byl vtažen do vlny velikosti čtyřpatrovýho baráku v Ghost Tree, v Kalifornii.
Vítěz této kategorie si odnese 15 tisíc dolarů.
Další cena, 15 tisíc dolarů, je připravená pro surfaře, který sjede největší vlnu roku, ale dostane se do ní sám, bez pomoci jet-ski. Havaiané, Garrett McNamara a Dave Wassel, jeli, trochu ironicky, svoje vlny ne na Havaii, ale v Mavericks, na severu Kalifornie. Američan Ben Andrews se do finále dostal taky jízdou v Mavericks, Peruánec Gabriel Villaran jel svojí osmimetrovou vlnu u pobřeží Chile a Bask, Axier Muniain, jel obrovskou vlnu v mý oblíbený části Evropy, severovýchod- ním Španělsku.
Ač sem se snažil, nepodařilo se mi najít ženské zástupkyně v soutěži. Nakonec sem našel dvě Brazilky, Maya Gabeira a Andrea Moller, který jsou ve finále soutěže o nejlepší ''dámskou'' jízdu, kde je cena 5 tisíc dolarů.
Když si čtu ty jména, napadá mě, že bych tam rád viděl taky nejaký český. Já už to nezvládnu, sem už 
starej. Mám před mořem děsnej respekt a sem vyrostlej jako suchozemec. K tomu, aby tohle člověk dokázal, musí začít jako dítě. Musí se v dětství zbavit strachu a naučit se s mořem žít.
Dnes už se ale svět zmenšil a možná, že už někde sou český děti, který pravidelně choděj každej den do vln.
A mimochodem, z Prahy je to den jízdy autem do Baskicka. Ještě blíž je to do Biaritzu nebo Hossegoru,v jihozápadní Francii.
Měl sem trochu zvláštní dobrej pocit, když sem se dočet, že Šárka Záhrobská vyhrála letošní mistrovství světa ve slalomu. Jako dítě sem sledoval všechny závody Světovýho poháru v lyžování a vadilo mi, že se tam moc Češi neprosazovali. Jak by taky mohli, když největší hora v Čechách nemá ani dva tisíce.
A dnes, slavný jména světovýho alpskýho lyžování překvapeně zíraj na neznámou mladou ženu z Čech, která je dokázala všechny porazit. To mi připadá dobrý.
Takže, proč by si za dvacet let nemohl cenu pár stovek tisíc dolarů za sjetí nejlepší vlny roku, odnášet kluk, jehož táta před pár lety jezdil v Praze na Stalinu na skejtu ''street''?
