Pamatuju si nástup krize v Thajsku. Ve městě stojí torza mrakodrapů. Dráty čouhaj z betonu a ve větru o sebe narážej plechy.
Starý jeřáb smutně spí u budovy, kde najednou odešli všichni a už nikdy nikdo nepřišel.
Pomníky krize.
Život pod pomníkama ale jede dál.
Sloni chodí do hospod, mají řídké vlasy, a lidi se baví a jedí pečený červy, žáby a šváby. Bude se mi možná hodit tahle zkušenost, až dojdou v Česku rohlíky.
Pomodlíme s k smaragdovému Budhovi…jsme přece mystičtí Čechové.
A všechno bude dobrý, jako v Thajsku.
Hlavně ty ceny látek…
Další krize mě zastihla v Argentině.
Argentinci si mysleli, že jsou neporazitelní nejen ve fotbale.
Když ze dne na den přišli o peníze, všichni ostatní na jihoamerickým kontinentu se těm teploušům smáli.
Líbaj se tam i chlapi v kanclu – ta krize je pohltila, protože se na ně rozzlobil Bůh…ta jejich promiskuita a doktor Guevarra.
To maj za trest!
Malvíny jsou naše!
Boží ruka Diega Maradony kyne zástupům…
Je léto 2007 a chodníky jsou čisté. V galeriích je chladno a v obrovských parcích hrají dědečkové šachy.
Ceny vína jsou vlídné.
Miluješ Argentinu?
Miluju tebe.
Moje poslední krize mě zastihla v Andalusii.
„Pobřeží je spálený, žádný ryby. EU zakázala rybařit u marockýho pobřeží…všichni rybáři přišli o práci…i děti přišly o práci.“
„Ale eště, že ta krize přišla…chtěli tady celý pobřeží zastavět hotelama a golfovejma hřištěma. Chtěli to tady pod Cadizem zkurvit, jako na středomořským pobřeží Španělska.“
„Jsou v prdeli…soudruzi investoři…došly jim prachy.“
Miluju Andalusii.
Ta krize přišla včas.
Moje třetí krize zachránila kus pobřeží a doufám, že už to tak zůstane.
Na obzoru snad není žádný oživení.
Možná by se při nástupu recese (z latinského recessio=ústup) mohly všechny hrůzy, jako například lyžařské vleky na teplých loukách, sedmihvězdičkové hotely ve tvaru hradu a zámku, gigantická hotelová města většinu roku mrtvá, sklady věcí větší než město, tunely větší než město, lanové lyžařské dráhy v pralesích, jezera vystavená na vršcích kopců… třeba by se mohly tyhle věci zase rozebírat, demontovat a vyhazovat….ustupovat.
Tím úsilím by se po mnoha desetiletích zase nastartoval ten slavnej růst HDP & DPH.
A mohlo by se začít od nuly, jak se říká ve firmě – green field.
