Měl jsem Facebook od roku 2009.
Hledal jsem tenkrát práci a díky Facebooku jsem ji našel. Taky jsem tam našel pár starejch známejch a zjistil, že to je publikační platforma, která je svižnější, než třeba právě blog.
Přidal jsem Twitter, ale tomu jsem zas tak nerozuměl, takže jsem to nechal potom řadu let spát.
V roce 2016 jsem přidal Instagram a v roce 2018 začal psát na Twitter.
Bylo to zábavný, ale posledních pár let mě trápila myšlenka na to, jak je to celý prázdný. Že to je fakt prázdný a hloupý, ten pocit byl čim dál silnější.
A taky, že mi to škodí.
Ten každodenní nával cizích názorů. Cizích myšlenek. Cizích fotek. Cizích lidí. Úplně cizích dětí… Ale potom jsem tam něco napsal a bavilo mě to. Bavilo mě i sledovat pár lidí na Twitteru, dívat se na fotky surfařů v akci na Instagramu a hlavně se dívat na zprávy ze světa od těch nejlepších světových médií.
Poslední práci jsem taky našel díky Facebooku. Osrdíčkoval jsem dávnýmu známýmu fotku syna a on mi obratem zavolal, jestli se teda chci vrátit do Evropy a pracovat s nim.
Na Facebooku je všechno snadný. Dá se díky tomu přiblížit k zajímavejm lidem, zadarmo si dělat reklamu, dá se tam objevit láska a dá se tam taky objevit ten nejhnusnější shit, kterej ve vesmíru existuje. Dobro a zlo si tenhle vehikl osedlaly a jedou na tom vesele dál a ve vzájemnym souboji jim k tomu přitápí společenství internetových idiotů, které v Americe vyneslo do nejdůležitějšího úřadu na světě totálního hlupáka a v Česku drží u moci policejního donašeče a gangstera.
Celá věc začala zasahovat do mýho života ve formách, který mě překvapovaly.
Vypnul jsem to.
Čekal jsem nějakej absťák. Nějakou hrůzu typu FOMO (fear of missing out). Nutkavý pocity tam zase znova nahlížet.
Nic z toho se nedostavilo. Místo toho jsem byl schopen za poslední tři týdny udělat víc práce, než za poslední tři měsíce. Zlepšilo se mi soustředění na nějakou věc, protože se na mobilu neobjevovaly ty červený puntíky závislosti. Ustala psaná komunikace, která je jednou z nejhorších možných komunikací mezi lidmi a vede jenom ke zmatkům a nepochopení.
A když jsem šel minulý týden lesem, měl jsem pocit, že ze mě odpadávají kusy nějaký špíny, nějakýho nánosu, kterej mám na sobě nalepenej už roky a vůbec jsem si toho nevšimnul, až teď.
Mám tendenci napsat, že tohle neni hejt na Facebook, ale… cha… no, jakoby trochu je. Ale smysl to příliš nemá. O tom, že sítě škodí, už bylo napsaný všechno.
Takže hledám nějakou novou závislost.
Nevíte o něčem?
