Zanechávalo to za sebou sliz; na písku, na drobných keřích a nakonec i na zábradlí u cesty.
Sliz se choval jako rtuť, ale poté, co se kapky spojily ve větší, se ta znovu rozpadla na velké množství menších.
Za postavou tak zůstávalo vše v pohybu, což silně kontrastovalo s okolním, v kontextu situace velmi statickým světem.
Věděla, že se blíží něco ohavného, že se nachomýtla někam, odkud se dá vrátit jen ztěží, a navíc, že pokud se vrátí, už nikdy nebude to, co predtím.
Všimla si, že keře se pod dotekem slizu ohýbaly jako hnáty mrtvoly, ale neodumíraly, zůstávaly živé, ale už to nebyly ty veselé keříky jako dřív.
Carlos vyšel před hospodu.
!Carlosi," vykřikla," pozor!"
Nezdálo se, že by jí Carlos věnoval pozornost; a nezdálo se ani, že by viděl úděsné stvoření, které se k němu pomalu blížilo.
V ruce držel telefon.
Zvedl ho k uchu a začal mluvit.
Démon se už dostal až k němu.
Uslyšela zvuk motoru. Ohlédla se.
Uviděla dvojici mužů na motocyklu.
Jeli po cestě podél bufetu. Najednou prudce přidali plyn.
Carlos mluvil do telefonu a divoce gestikuloval. Zdálo se, že je cele oddán konverzaci a co se děje kolem něj za hrůzu, toho si vůbec nevšímal.
Motocykl byl najednou blízko.
Jeden z mužů se nahnul a vytrhnul Carlosovi z ruky telefon. Druhý už v ruce držel pistoli.
Z pistole vyšla rána a Carlos zavrávoral.
Už to vypadalo, že spadne po zádech na zem, ale nestalo se to.
Muži na motocyklu ujížděli po plážové cestě se svojí kořistí.
Carlose podepíral démon, který jakoby znejistěl. Rozmrzele pokrčil rameny, což vypadalo jako lidská lamentace toho, že mu někdo vyfouknul jeho práci.
Vzápětí ale našel ztracenou jistotu.
Slizkou končetinou vzal Carlose za jednu nohu a vyzdvihnul jeho tělo do výše.
Carlos se hlavou dolu kýval jako ve větru. Všude kolem vířila ta divná hmota.
Démon sáhl pod plášť.
V příštim okamžiku už v ruce držel meč. Z meče nic nekapalo.
Pohybem jako přes stroboskop se meč mihnul vzduchem.
I na tu dálku uviděla, že se v Carlosově tváři objevilo překvapení.
Jeho tělo bylo od rozkroku dolů až k hrudnímu koši rozseknuto napůl.
Carlos vypadal, že chce něco říct.
Démon se díval Carlosovi do tváře, jakoby se snažil zjistit, co si člověk v takovýhle situaci myslí.
Vypadalo to taky, že tu chvíli prodlužuje a drží krev své oběti v hlavě a dalších životně důležitých orgánech co nejdéle.
Carlos pořád otvíral pusu.
Trvalo to dlouho? Asi jak pro koho…
Nakonec se démon nad svou obětí slitoval.
Pomalým tlakem na Carlosovu hruď se nakonec dostal k jeho srdci, které pořád ještě slabě tlouklo, vytáhl to srdce z těla a přetrhl arterii.
Chvíli se na ten sval díval. Potom to vypadalo, že zakroutil hlavou, rozmáchl se a srdce letělo vzduchem.
Kolem něj vířila hmota, ale jak se dostávalo vzduchem dál, hmoty ubývalo a přibývalo krve.
Démon si srdce víc nevšímal, znovu zvedl meč a stroboskopickým sekem oddělil Carlosovi hlavu od rozseknutého těla.
Hlava spadla na zem.
Démon zahodil tělo, vzal hlavu a zasunul si ji pod pláśť.
Potom se zastavil.
Vír divné hmoty, který se točil kolem scény, se zastavil také. Jenom malé kapky se trochu pohybovaly, zastavené v pohybu a přitom chtějíc pokračovat.
Dívala se na svoje zvratky na kolenou.
Potom zvedla hlavu.
Její oči se setkaly s temnotou.
A démon zastrčil meč a vydal se pomalu k ní.
Pokračování je publikováno každý čtvrtek v 8:00.
