Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Příběhy otců

Nevím vlastně, proč mi to trvalo tak dlouho.

Chodil jsem kolem příběhu a nikdy se ho nesnažil ověřit. Přitom příběh možná stál za celým mým životem.

Objevoval se často už když jsem byl dítě.

A objevoval se pořád, až doteď.

Reklama

Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že příběhy otců tvoří naše životy stejně tak jako příběhy matek.

Jenom ty příběhy matek jsou víc praktický.

Na pořádně nepraktický příběhy, který ovšem hrajou ve vývoji člověka stejně důležitou roli, jsou tady otcové.

Mimochodem – pokud za mnou někdo přijde, že se kvůli romantický lásce rozved a děti, který sotva začínaj vnímat svět, zůstanou odkázány na jeden druh příběhu, přetáhnu ho svym snowboardem.

Příběh je o zasněženejch horách a relativně teplym moři a o tom, že oboje se dá stihnout za den.

Ten příběh měl pro mě obrovskej význam, protože jsem najednou věděl, že jsou místa, kde existujou takovýhle věci. Nejenom pobíhání s fotbalovym míčem z paneláku do paneláku a tříhodinový fronty u lyžařskejch vleků. Třídenní cestování za slanou vodou do Rumunska…

A tak jsem se sebral, hodil surfový prkno do auta a vyrazil do hor.

Když jsem se octnul sám uprostřed třítisícovejch hor a ucejtil vůni sněhu a ledu, napadlo mě, že vstupuju do příběhu, kterej už znám, a že ho rozvíjím dál.

Proletěl jsem z tý vejšky skrz skály, potoky a ledopády zpátky do údolí.

V jedný chvíli jsem zapomněl, že žiju.

Pripoměla mi to zakouslá hrana mýho prkna.

Slunce zapadlo a já si uvědomil, že musím příběh pozměnit pro svoje potřeby. Přeci jen, lízt do oceánu v noci je zbytečný, protože tam přece neni nic vidět.

Tak z toho udělám 24 hodin a je to vyřízený…

Ráno mě vzbudil vítr.

Vítr je můj velký přítel, ale pro jízdu na vlnách se nehodí. Dělá na vlnách hrboly o který zakopávám.

V jedenáct jsem stál u příboje.

Vítr ustal a já viděl v dálce, jak se slunce odráží od vzdouvající se vody a vodní ptáci lítaj těsně u vln. Vždycky, když tohle vidim, přemejšlim, jestli si hrajou a nebo hledaj skrz vodu proti slunci rybu.

V tomhle příběhu věřim, že si hrajou. A já se stal součástí toho příběhu a to mi přineslo velkou radost.

Teď jsem si vzpomněl na další příběh.

Byl o cikánce, která v Indii tátovi luštila z ruky.

Nikdy jsem se vlastně nedozvěděl, co mu předpověděla.

 

Snowboarding Sierra Nevada & surfing Trafalgar (Spain) in 24hours.