Portugalsko bylo během Druhé světové války neutrální a Lisabon se tak stal místem, kde si podávali ruce agenti z obou stran světového konfliktu.
U oceánu, daleko od Sibiřské zimy a Druhé fronty se předávaly informace, které měly mnohdy na bojové dění velký vliv.
Jak šel válečný čas, stával se Lisabon něčím, co by se dalo nazvat centrálním počítačem své doby. Informace z první ruky se dostávaly rychle do správných mozků, které na jejich základě vysílaly signály rukám, které mačkaly spouště.
Po válce Portugalci dokázali své informační nadvlády využít pro svoje potřeby, což Portugalsko poslalo, spolu s historickou spřízněností s Velkou Británií, do první ligy.
Země působí příjemně ospale, ale pod tímhle klidem doutnají zárodky velmoci, která dokázala, spolu se svým větším kastilským bratrem, pro nás pro všechny objevit svět a zároveň se zaplést s fašismem i znárodňovánim.
Myšlenky se mi honěj sem a tam, když sedim u Nuna a opejkáme garopu, mořskou rybu.
On to nikdy nedělal, ani já ne. Ale jsme si jisti výsledkem.
“ Pamatuješ na tu Madelaine? “ řekne zničehonic Nuno.
“ Tu zmizelou holčičku? “
“ Jo, tu…škoda, že vyšetřování nezůstalo v rukou portugalský policie, už by to bylo vyřešený. “
“ Jo, a jak to? “
“ Takovejch už tady bylo, naši policajti je vždycky vzali na nějaký místo a tam…“ udělá Nuno do vzduchu rány pěstí. “
“ Počkej, to nejde… “
“ Já vim, ale vždycky to z těch lidí vymlátili…, děti se našly mrtvý, zakopaný někde rodičema. “
“ Nevim, to se mi moc nezdá,“ řikám a přemejšlim, jestli na tom něco je. Fakt nevim. Nemám názor, ale celkem mu věřim.
“ A teď, jak do země míří čim dál víc Brazilců, narůstá dost kriminalita. My tady kriminalitu moc nemáme, nelíbí se nám, je zbytečná, “ pokračuje Nuno.
“ To je jasný, přijížděj z favel v Riu a zakládaj drogovej byznys, že jo. “
Nuno pokývá hlavou. Potom pokračuje.
“ Zrovna minulej měsíc nějaký Brazilci přepadli banku. Vzali rukojmý, chtěli auto a peníze a podobný blbosti, asi to znaj ty kreténi z filmů… “
“ A jak to dopadlo? “
“ Pokoušeli se s nima dohodnout, ale v určitym okamžiku už to nešlo dál. Odstřelovači je zastřelili. Rozproudila se diskuse o lidskejch právech, na kterou se už druhej den zapomnělo. “
Dáváme garopu z grilu a popíjeme víno. Vítr příjemně plyne a v dálce jsou vidět točící se lopatky větrných elektráren.
“Jediná věc, kterou tahle vláda udělala dobře. Energie je všude kolem nás, stačí jí pochytat, “ ukazuje Nuno směrem k větrníkům.
“ Je výborná, ta ryba teda, i to víno je skvělý,“ řikám a Nuno pokyvuje hlavou a dívá se do dálky, směrem k oceánu.
Portugal way? Nevim, ale je to tady skvělý.
Psáno pro Mimochodem, ale přednost dostal Europe driver, jelikož se to hodilo do konceptu novýho čísla Respektu.
