Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Jak být zdokonalený

Je dost únavný o tom psát. Ale ten zvláštní jed prostupuje větší firmy a z nějakého důvodů je těžké se ho zbavit, takže mě to zaujalo.

V divokém kapitalismu devadesátých let se do světa korporací vsákly zvláštní agentury, které za neskutečné ceny nabídly ředitelům celoživotní zdokonalování jejich zaměstnanců na principech sebepoznávání, sebemrskačství a následných coming outů, kdy se tátové od rodin přede všemi bičují, že už budou fakt lepší a nebudou mluvit sprostě, případně se během na lyžích po vzrostlé trávě utuží v řešení skutečných absurdních životních příběhů.

Ta celá věc proběhla naším myšlením a s nastoupenou krizí nového tisíciletí si ředitelé spočítali, že jde o vyhozené peníze a svět se stal o něco snesitelnějším místem k pobytu.

S prvními známkami oživení světové ekonomiky se hybernovaní konzultanti lidských niter probrali a začali podnikat první výpady na krizí omlácené ředitele a manažírky. Možná by se dala vysledovat korelace mezi ekonomickým oživením a generováním neuvěřitelných nápadů, jak lidem v co možná nejkrystaličtější formě ukázat možnosti, kam až lidská stupidita dokáže vystoupat.

Už je to dlouho, co jsem z korporátního systému vypadnul a je to pár měsíců, co jsem se do něj vrátil. V mym věku už to bylo jednoduchý, o nic mi nejde a v podstatě je mi všechno jedno, jediný co mě zajímá, je hledat miliony eur, co tečou někam zbytečně do kanálu.

O to větší bylo mé překvapení, když jsem se ocitnul na pracovní schůzi, která plynule přešla ve výše popisovanou sebehanu. Jediný rozdíl proti divoké fázi kapitalismu byl ten, že konzultanti, kteří byle dříve najímání za velké peníze, se v dnešní revitalizované verzi přetransformovali v řadové zaměstnance. Respektive, řadoví zaměstnanci získali chameleoní schopnosti se během chvilky přetransformovat ve znalce lidských duši a zase zpátky ve specialisty systémových integrací.

Znovu jsem obdržel stopadesát otázek, které po úspěšném vyplnění definují moji osobu s dokonalostí, kterou by těžko hledal i stvořitel, kdyby náhodou existoval.

Dozvěděl jsem se o sobě, že jsem ESTJ.

ESTJ jsou extroverti, kteří vůni života čerpají z excelových tabulek a jejich směřování životem je definováno slalomem mezi jedničkami a nulami. Přišlo mi to legrační a potom jsem si všimnul, že většina lidí je ESTJ, takže jsem se uklidnil. Mezi rozevlátými extroverty jsem našel řadu zasmušilých introvertů a tak jsem se ozval, že tomu celýmu nevěřim. Byl jsem přehlušen hlasitým potleskem směřujícím k organizátorovi happeningu.

Ten po chvíli vytáhnul barevné papírky, které nám rozdal. Přitom řekl, že je musíme nosit stále sebou.

Ozval jsem se, jako proč.

Někdo se na mě usmál.

Dozvěděl jsem se, že je to proto, abychom si v každé životní situaci otevřeli ten manuálek a zkontrolovali si, jestli jednáme v souladu s typem, který jsme si odpovědi na stovku blbostí vysloužili a pokud ne, okamžitě svoje jednání tomuto přizpůsobili. Další použití dotyčného papírku se spoustou smajlíků bylo taky poznávání okolních soudruhů, které nám díky této metodě dává náskok ve smyslu odhalení jejich osobností a nedokonalostí.

Jako příklad byl uveden někdo, kdo má v kanclu květiny a fotky dětí a tím pádem je EFPT, což nám pomůže v jednání s ním. ESTJ jako já zase na stole květiny nemá.

Odešel jsem a k večeru jsme se sešli s přáteli a Geraldo začal vyprávět podobný příběh, kterých máme všichni na rozdávání. Ten jeho ovšem končil krásně.

Po dvoudenním sebezdokonalování se zničehonic objevil manžel lektorky kurzu v královském úboru, s mečem v ruce. Všechny chlápky, který možná ještě tu noc budou do rána někde instalovat software v beta verzi, nebo budou druhý den ráno sedět na schůzi se zákazníkem, který na ně bude křičet, že jim projekt nejde podle plánu, si seřadil do řady, přiložil každému meč na rameno a řekl: Tímto vás pasuji na absolventa kursu sebezdokonalování.

Jeho meč byl údajně z umělé hmoty.

Zamyslel jsem se – je snad možné být dobrým absolventem kurzu sebezdokonalování a být přitom na tuto úroveň pasován mečem z umělé hmoty?

Musel jsem si přiznat, že nejsem zřejmě ještě dokonale zdokonalený, abych byl na tuto otázku schopen odpovědět.

Reklama