Estébáci v kubánské výpravě nepostřehli, že se házenkář Rafael Capote plíží podél zdí olympijské vesnice na předměstí Rio de Janeira. Plížil se tak dlouho, až našel co hledal: Půlmetrovou díru ve zdi.
Když sem jel minulý týden okolo, řikal sem si, že to bude fakt těžký odsuď utýct. Vysoký betonový zdi, dráty, kolem vojáci s automatickejma puškama…
Rafael Capote ale našel co hledal, protáhnul se dírou a hodinu utíkal, mimochodem kolem známé favely Cidade de Deus, která posloužila režisérovi Fernandu Meirellesovi jako kulisa jednoho z nejúspěšnějších brazilských filmů současnosti – Město Boha, až se dostal z potenciálního dosahu estébáků, vzal si taxík a odjel do Sao Paula.
Ještě větší poprask ale způsobil Guillermo Rigondeaux Ortiz, dvojnásobný olympijský vítěz a mistr světa bantamové váhy v boxu, který se vypařil hned v prvním týdnu her.
Přestože má doma na Kubě telefon, auto s kvótou nad 25 litrů benzínu měsíčně, zaměstnání v byrokracii kubánské moci a jídlo, například mléko, maso a ovoce, rozhodl se zmíněné požitky vyměnit za pozlátko v podobě 800 tisíc dolarů a profesiální kariéru v německém klubu Arena-Box-Promotion sídlícím v Hamburku.
Boxer Erislandy Lara a tréner gymnastiky Lázaro Lamelas doplňují kvarteto uprchlíků z kubánské výpravy při letošních hrách.
Od roku 1991, kdy Kuba přišla o podporu Sovětského Svazu, se počet sportovních dezertérů při velkých mezinárodních akcích pomalu blíží stovce a poslední dobou to vypadá, že se přes tu stovku brzy přehoupne.
A nebo možná ne. Možná se ostrov definitivně uzavře do sebe…
Úřadující generální tajemník kubánské revoluce, Raúl Castro, se rozhodl další riziko sportovní dezerce nepřipustit a kubánská delegace se v tichosti vytratila ze soutěží a sportovci, kteří plánovali zmizet až poté, co podají svůj životní výkon a zvýší tak svou cenu, maj smůlu. Kubánská delegace nasedla do letadla a před odletem ještě členové podali naštvaný krátký rozhovory typu:
'' Můžu si vyfotit i váš nákup?''
''Proč by sis měl fotit můj nákup??!''
''No, chci si vyfotit vás a jelikož máte sebou obrovskej nákup, musim to vzít i s tim nákupem.''
''Eště jenou se zeptáte a již s vámi nepromluvím.''
Je to škoda. Kubánský sportovci byli rozhodně ozdobou soutěže, já sem například naprosto nevěřícně koukal co dokážou jejich volejbalistky a jak u toho eště navíc krásně vypadaj.
Celkově druhej tým nebude přítomen na dnešnim slavnostním ukončení her a celková atmosféra kolem kubánský výpravy je dusná a smutná. V tisku se objevují posměšné historky o sportovcích šmelících doutníky za dévédéčka a nebo parfémy, který se na Kubě neprodávaj.
Koukám v novinách na starého muže, který se rozhodl neumřít a řikám si, proč sakra aspoň trochu nepovolí. Drtí svou zemi hladomorem a stupidnim středověkym komunismem a přitom to neni vůbec potřeba. Proč si nevezme příklad z číňanů, jedou si svuj komunismus jako v minulym století, ale lidi u toho můžou dejchat a svět se třepe jak s Čínou co nejvíc obchodovat.
Dívám se na starého muže a přemejšlim nad tim, co všechno sem o něm čet. Určitě neni blbej, neni to Milouš Jakeš ani Vasil Bilak.
Tak proč sakra nepovolí?!
