Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Čas změny

Poslední dobou je jasný, že společenská změna je na spadnutí.

Možná je to kometou Neowise, ale možná je to takový přirozený proces stárnutí lidstva.

Velkou změnu ohlašují malé dílčí změny, vybublávající na povrch v různých koutech tohoto roztodivného světa.

Například, dřív, když jsem si koupil černý kalhoty, tak normálně zůstaly černý, maximálně zešedly.

Teď? Kalhoty zhnědnou na kolenou během prvních pár měsíců. Bude to asi tím, že někde v tom roztodivném světě je hnědá niť levnější, než černá. Kalhoty potom nějakej zoufalec v Bangladéši obarví zadarmo na černo a pak mi jinej člověk namluví, že si kupuju černý kalhoty, když jsou ve skutečnosti hnědý.

Uznávám, že tohle není úplně zřetelný příznak změny, ale to nevadí, protože tady mám další příznak, o moc zásadnější.

Chodím do bazénu v pražském Podolí plavat celý život. Před svým kilometrem a půl jdu do místní páry strávit úplně nejvíc nejlepší teplé koukání do zdi.

V posledních týdnech jsem zaregistroval zásadní změnu, která mě okamžitě uhodila do očí. Zatímco posledních čtyřicet let jsou všichni muži v páře nazí, v tomto roce se začali objevovat mladí muži v plavkách. A minulý týden jsem se zhrozil, když jsem v teplé místnosti plné mileniálů seděl sám nahý. Začal jsem zmatkovat, přemýšlet, jak svoje zřetelné out napravit. Nic mě nenapadlo, tak jsem aspoň ten úkaz zařadil do své sbírky příznaků změny.

Když se tak díváte po okolí, je to všude. Příznaky změny v celkovém self lidstva jsou tady.

Další příznak jsem našel na rozhlasové stanici Českého rozhlasu – Radiožurnál.  Mluvil tam živě předseda vlády. Zatímco v minulém století politici ulítávali na spojení „Je třeba“ nebo později „Dovedu si představit,“ dnes podobnou roli sehrává „Taagže.“ Pokusím se uvést příklad z toho rozhovoru s předsedou vlády.

Taagže, my pracujeme. Já jedu dopředu, potom dozadu a ministr to nějak rozhodne. Taagže věci se dějí, jenom vy to nevítě. Taagže tady je nějaký Techtle Mechtle, ale šel jsem, v půl osmý mám schůzi, se to dovítě, tagže neni pravda, že se nic není. Nic není, tagže my to řešíme, a máme vládu, v pondělí  ať nehysterčí, taagže věci se řeší a doufám, že mi rozumítě. 

Takže, mně nevadí, že předseda český vlády mluví jako idiot.  Ale to používání slova „Taagže“ mi indikuje zřetelně přicházející hlubokou změnu nejenom české společnosti.

Další příznak světa na prahu změny je můj kámoš z Austrálie.

Austrálie se nečekaně ukázala jako nejblbější země na světě v souvislosti s koronavirovou krizí. Po nejnovějším upgradu drastických opatření, jak z červené půdy down under eliminovat něco, co eliminovat nejde, se občané vracející se domů dozvěděli, že si za svoje čtrnáctidenní věznění v hotelu, které dřív logicky platila vláda, která si věznění vymyslela, budou od minulého týdne platit 2400 australských dolarů. Nečekal jsem, že se svobodomyslný Australani nechají zavřít do vězení tak o moc klidněji, než Češi a ještě si za to zaplatí. Ale stalo se to a oni jsou navíc rádi.

Mohli bychom tedy popřát kdysi inspirativnímu národu krásný život pod obří kupolí zadržující mnohá okolní nebezpečí života, ale já bych se rád vrátil k tomu příznaku.

Mý kámoši na Facebook serou, sítě nemaj a tuhle mojí zábavu jsem si z naší partičky užíval jen já. O to víc mě překvapilo, když se můj kamarád z Austrálie vrhnul do facebookový debaty ohledně tý australský cesty do izolace. Cha, narazil okamžitě na skupinu facebookových idiotů a evidentních provládních ghost writerů a když mi to vyprávěl, zdálo se mi, že je překvapenej.

Když už i mý kámoši vstupují do facebookových debat, je jasný, že změna je na spadnutí.

Je potřeba si těch změn všímat a být připravený.

Na všechno.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama