Démon stál a se zájmem sledoval, jak se holcičce rozpouštějí končetiny a jak se malé tělo pomalu dostavá do stejného víru, jako vše ostatní.
Tělo se ji rozložilo a spojilo s okolím.
Zůstaly jenom myšlenky, které ale podivně získaly na intenzitě.
Vše se rozmazalo a pohyb pomalu ustal.
Vnímala prostředí kolem sebe. Nakonec uviděla světlo. Vydala se za nim.
Kolem sebe sledovala výjevy, ze kterých by se ji možná v původním fyzickém stavu obracel žaludek.
Ale takhle už neměla emoce.
Byla bez emocí a chladně pokračovala směrem ke světlu.
Byla už blízko a tak mohla rozeznat, že světlo vydává lampa stojící na starém psacím stole.
V místnosti nikdo nebyl, ale bylo zřejmé, že místnost není neobydlená.
Přes židli visely použité ponožky, sešlapaný polobotky byly bez ladu a skladu poházený kolem dveří a na stole ležel otevřený časopis.
Překonala ostych a nahlédla do něj.
Šlo o jeden z těch levných sešitů pro dospívající dívky, ve kterém se jakási herečka chlubila množstvím plastických operací, druhá množstvím peněz a třetí množstvím orgasmů.
Zvedla hlavu a její zrak padl na skříň v rohu místnosti.
Bytelná dubová skříń stála osamoceně, ale z nějakého důvodu opticky vyplňovala skoro celou jednu stranu pokoje.
Přiblížila se k ni.
Sáhla na dveře.
Najednou pocítila mrazení v zátylku. Svoji ruku ani zbytek těla neviděla, ale tenhle pocit s ní otřásl.
Byl to náhlý pocit bezprostředního ohrožení a nebezpečí. Něco někde bylo. Stáhla ruku ze skříně.
Otočila se.
Dveře kterými přece neprošla, byly teď zavřené.
Musela se tedy otočit ke skříni.
Vzala za držadlo dveří a prudce je otevřela.
Ve skříni nebylo nic.
Najednou pocítila znovu a prudce to, že jí něco ohrožuje. A že to je blízko.
Podívala se kolem sebe.
Nic.
Dívala se do skříně.
Starý obleky, knihy na kterejch ležel prach, košile, kravaty, opasek…otočila se prudce do místnosti.
Za stolem někdo seděl.
Byl to muž. V levé ruce držel tužku a něco si do časopisu dopisoval. Prořídlé vlasy na pěšinku a jemný knírek připomínaly letošní úrodu jablek, které už skoro snědly vosy.
Chřípí se mu při každém tahu tužkou zachvělo.
Pravou ruku vidět nebylo.
Bleděhnědá košile kontrastovala s vytahanými černými slipy, celková konstituce těla byla slabá, jenom na jeho lýtkách bylo vidět, že je používá každodenně.
Na stole stála láhev minerálky.
Muž se díval do časopisu. Na skráních se mu chvěly drobné krůpěje potu. Nevypadalo to, že by dítě v rohu místnosti vnímal.
Všimla si, že dveře jsou nyní pootevřené.
Pomalu se k nim sunula a k jejímu zděšení sledovala, jak se mužova hlava, přestože stále skloněná, otáčí za ní.
Podařilo se jí proklouznout a naposledy se otočila do pokoje.
Muž se teď díval na ni. Na obličeji neměl žádný výraz, jenom bílá pěna v koutku úst nenechávala holčičku na pochybách, že žije.
Bála se, že vstane.
Otočila se a uháněla pryč. Slyšela za sebou, jak se převrhla židle.
Hnala se tam odkud přišla.
Najednou si všimla, že se jí začíná tvořit tělo a svět se znovu točí v šílenym swingu hurikánu.
Byla hlavou dolu a zespoda se dívala do temnoty démonovy tváře, který ji držel za jednu nohu.
Otevřela pusu.
