Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Tenkrát na Východě

Eyla zaparkovala svoje vznášedlo u druhýho patra. Škola byla trochu výš, než ostatní budovy, takže byl krásně vidět východ slunce. Stříbro se srazilo s temnotou vesmíru a na krátkej okamžik to vypadalo, že se kov po tim tlakem taví. Přemýšlela, proč jim včera dal profesor tak divnej úkol. Sestoupit dolů a hluboko pod zemí hledat stovky let starý záznamy na dobových magnetických nosičích. Ty záznamy se dochovaly, i přes to všechno... Jejich hodiny politologie byla většinou nuda. Už nebylo co říct, vše bylo dovedený do dokonalosti. Politika lidí nezajímala, protože všechno běželo normálně. Nebylo prostě už nutný se tím trápit.

Ale tohle ji zaujalo. Dobové texty z roku 2010. Vzala skafandr a přistála v místech, kde kdysi sídlil kmen Čechů. Nevěděla, proč si pro ni profesor vybral zrovna tenhle kmen.

Nezdržovala se moc prohlídkou spáleniště, nasedla do grounderu a vydala se směrem k centru vesnice.

Budovu našla bez větších potíží. Byl to jeden z mála zajímavých domů ve vsi, trochu podobný těm, jaké se dnes běžně staví. Od chvíle, kdy lidi zkrotili gravitaci a přesunuli se nad mraky…

Reklama

Dívala se chvíli zezhora na trosky osídlení. Na ztuhlou řeku. Potom sestoupila do podzemí a jelikož měla přesný data, netrvalo ji dlouho to médium najít.

Cestou domů přemýšlela o minulosti. Zdálo se jí, že to musela být velmi složitá doba.

„Pane profesore, tady se píše, že v roce 2010 začalo to, čemu se v novověké historii říká konec politických stran…co to bylo politické strany?“

„Byla to menšinová společenství lidí stejného názoru na různé věci…“

“ A…?“

„Politické strany v podstatě diktovaly všem ostatním lidem, jak mají myslet.“

Třída zahučela překvapením.

„Bylo to tak. Volby neprobíhaly tak, jako dnes, kdy jsou k ovlivňování životů ostatních lidí voleni jednotlivci, jejichž jediný zájem je pracovat pro všechny ostatní.“

“ A jak to mohlo fungovat?“

„Fungovalo to, ale v určitém momentu už to nešlo dál. Lidé to začali cítit. Lidé nakonec pochopili, že univerzální kvality člověka se v prostředí politických stran nerozvíjí, ale naopak odumírají. Dal jsem vám ten úkol, abyste mi řekli, kdy jednotlivé kmeny od systému politických stran ustoupily. Safir?“

„První byly takzvané Spojené státy americké. Je to zhruba oblast dnešního Západního teritoria. Našla jsem původní texty z roku 2034. Ke zrušení politických stran došlo v roce 2059.“

„Výborně. Ametys?“

„Nuda, přistál jsem na náměstí, našel jsem tam sarkofág s mrtvolou domorodce, co vypadal jak živej, ale záznamy žádný.“

„Topas?“

„Já přistál někde, kde fakt nebylo nic vidět. Pořád tam něco hořelo. Jediný záznamy, který jsem našel, byly , že existuje jenom jedna, nějaká…počkejte…konistická, myslim.., strana. Tam to vypadalo, že to měli hodně jednoduchý. Myslim jako ten přechod.“

Profesor se usmál.

„Eyla?“

Našla jsem záznamy z roku 2010. Lidé už v té době o tomhle psali, ale trvalo jim to strašně dlouho. Jakoby jedna část společnosti neustále lpěla na tom, aby je ovládali stranické produkty. Ke zrušení politických stran došlo v roce 2067, tak jako u většiny evropských kmenů.“

„Výborně. Co mi tedy můžete říct o tomto stranickém období lidských dějin?“

Eyla přemýšlela. S překvapením si uvědomila, že ji rudne tvář. Věděla, že to znamená, že se ji zapíná oblast mozku, která běžné zůstává nečinná. Představila si to.

„Pane profesore, myslím si, že ta doba musela být nepředstavitelně krutá.“


TenkratnaVychode4web.jpg


Dnes budou na moje otázky odpovídat Simona Baťová: (6. místo – VV, Liberecký kraj),  Gabriela Žitníková (8. místo – KDU-ČSL, Moravskoslezský kraj) a Martin Bartoš (3.místo – Suverenita, Středočeský kraj).

Chtěl bych dodat, že jde čistě o mojí aktivitu, se kterou mají tyto dámy a tento pán společné pouze to, že odpověděli na moje otázky. Chtěl bych jim tímto za to poděkovat. Na druhou stranu, názory zde prezentované se nemusí slučovat s těmi mými.

Pořadí odpovídajících je dáno číslem, které bylo straně přiřazeno pro volby.


Ivan Derer: Proč jste se rozhodl/a kandidovat do parlamentu? A proč zrovna za tuto stranu?

Simona Baťová: Do strany Věci veřejné jsem vstoupila v loňském roce ještě před volbami do EP. Tyto volby, resp. kampaň VV mě jen utvrdila v tom, že je to přesně to, co jsem hledala. Nejen vzdělaní mladí lidé, ale lidé bez minulosti a s vidinou změny v lepší budoucnost této země. S tím souvisí i moje kandidatura.

simona-batova-6f7a644020761989ca176a780836f303c3d94fe8_200px.jpg

Gabriela Žitníková: Byla jsem oslovena samotnou KDU-ČSL, politika této strany je mi blízká, od roku 2004 jsem člen KDU-ČSL.

08--Ing.-Gabriela-Zitnikova---zemedelsky-inzenyr---Novy-Jici.jpg

Martin Bartoš: Nestačí mi být nespokojen a když chci něco změnit, tak musím začít u sebe. Jsem na středočeské kandidátce Suverenity – bloku Jany Bobošíkové. Na našich kandidátkách jsou zástupci více než dvaceti neparlamentních politických stran. Mým cílem je právě sjednocení neparlamentních sil a výměna současné politické garnitury.

MartinBartos.jpg


Ivan Derer: Jaký je Vás názor na klimatické změny, jejich vliv na život? Myslíte si, že je důležité používat ve stále větší míře obnovitelné zdroje energie? Považujete limity(těžba, emise…) stanovené Ministersvem životního prostředí, omezující podnikatelské aktivity firem, za přínosné, nebo za byrokracii, omezující přirozený růst ?
Simona Baťová: Myslím, že nemá smysl bojovat s matkou přírodou – my jsme tady proto, že ona tu byla dřív. Mám k ní respekt a to bych prosazovala obecně. Každý zdroj čehokoliv jednou vyschne, a já bych se nechtěla dočkat toho, aby díky vytěžení maxima z ní se z naší země stala měsíční krajina….není to už o nás, je to o příštích generacích.

Gabriela Žitníková: Jelikož žiji na vesnici, kterou v roce 1997 a 2009 postihly povodně a v těchto dnech povodně opět hrozí, uvědomuji si čím dál více problémy spojené s klimatickými změnami. Můj styl života ( společně s manželem ) je přímo závislý na přírodě a klimatických podmínkách, jsme zemědělci a tento problém se nás přímo dotýká, proto jakékoliv opatření v této oblasti směřující k zmírnění následků klimatických změn budu podporovat a to aktivně. Limity těžby je pro mě oblast vzdálená, musela bych se s touto problematikou blíže seznámit, aleobnovitelné zdroje energie jsou jistě jednou z možnách cest do budoucna. Za přínosné považuji také učit lidi šetřit energií, což se málo zmiňuje, zdá se mi, že energií a to v jakékoliv podobě hodně plýtváme…

Martin Bartoš: Klimatické změny byly a budou. Myslím, že by se jim člověk měl spíše přizpůsobovat, než se je snažit přehnaně ovlivňovat. Poručíme větru dešti už tady jednou bylo. Využití obnovitelných zdrojů je určitě dobrou cestou. Ovšem nesmí se to zvrhnout v nekontrolovatelný byznys, tak jako se to u nás stalo s fotovoltaickými elektrárnami.

Ivan Derer: Jaký máte názor na integraci Romů do společnosti? Vnímáte to jako problém?

Simona Baťová: Ano vidím to jako problém, ale problém, o který se nikdo za posledních 20 let nestaral, problém, který stávající a minulé vlády neměly snahu řešit. Věřím, že kdyby se už před 20ti lety  tímto tématem někdo zabýval, nedošlo by to tak daleko, že by se dnes stavěly domobrany a nerozrůstal by se další problém – extremismus a nenávist vůči menšinám. Romové žijí v této zemi od nepaměti, ale nepamatuji se, že by se situace kdy takto vyhrotila. Romové byli a budou žít svojí kulturou, je velmi nelehké jejich začlenění do naší společnosti, nicméně doufám, že se to podaří a minimálně základní povinnosti jako posílat děti do škol a pracovat budou muset akceptovat. V opačném případě se obávám, že občané naší společnosti nebudou ochotni tolerovat jejich zneužívání ať už státního bydlení bez placení nájemného, či sociální dávky.

Gabriela Žitníková: V době studií jsem pracovala jako dobrovolník v rómské komunitě, sníž po ukončení kněžského semináře začal aktivně pracovat o.Jiří Rous ( z farnosti Brno- Zábrdovice). Mezi lidmi z této komunity mám dodnes spoustu přátel a prožila jsem zde velice hezké chvíle. Přesto rómská otázka je velmi komplikovaný problém, který je možno řešit pouze ochotou z obou stran. Násilná integrace není cesta ani pro jednu z dotčených skupin a více škodí než prospívá.

Martin Bartoš: Integrovat se dá někdo, kdo o to má zájem. A je úplně jedno zda je to Rom nebo kdokoliv jiný. Jsou tady nastavena určitá pravidla, která se mají dodržovat. Pokud někdo nechce, tak je snaha o integraci zbytečná. Co se dá dělat? Systémem sociálních dávek navázaných na splnění určitých podmínek jako je docházka dětí do škol, udržování pořádku, apod. motivovat tyto skupiny ke změně chování.

Ivan Derer: Má podle Vás nějaký význam Ústav pro studium totalitních režimů? Proč?

Simona Baťová: Význam podle mého snad jen historický. Já bych udělala tlustou čáru a snažila se dělat maximum proto, aby se tento stát dostal z propasti nad kterou se v současné době nachází a veškeré síly věnovala budoucnosti. Minulost je dávno za námi. Dnešní mladí lidé už neví ani co to byla sametová revoluce a to je “ pouhých “ 20 let zpátky. Proč jim stále vnucovat něco 60 let staré a o co navíc, ani nemají zájem..Důležitá je budoucnost….Jsou ovšem věci zásadní, které by neměly být pohřbeny časem, např. holocaust….

Gabriela Žitníková: Má !!! Je důležité připomínat si, co byla TOTALITA.  Na to, co se dělo, zapomínají i samotní pamětníci, kteří dnes mnohdy s nostalgií vzpomínají na dobu před rokem 1989. I v retro seriálech často vidíme nános patosu, který této době nepřísluší… Mnoho lidí trpělo, byli vykořeněni ze svých domovů, mě osobně velmi zasáhl smutný osud dr.Milady Horákové a „znásilnění“ naší země v roce 1968. Je potřeba lidem připomínat skutečnost bez příkras!!

Martin Bartoš: Význam určitě má. Kdo nezná svou minulost, je odsouzen k tomu zažít si ji znovu. Denně jezdím kolem památníku Vojna, bývalé komunistického lágru, kde zahynulo mnoho odpůrců komunistického režimu a vždycky si řikám, že udělám vše pro to, aby v našem parlamentu nebyla strana, která má v názvu komunistická.
Ivan Derer: Co byste zvolil jako metodu pro snížení počtu smrtelných nehod v ČR?
Simona Baťová: V první řadě bych se zasadila o vydávání řidičských průkazů od 21 let věku. Jízdu bez “ papírů “ bych trestala daleko tvrději. Zpřísnila opakované testy pro seniory a v neposlední řadě, určitě bych nepodporovala zvýšení rychlosti na našich silnicích a dálnicích.

Gabriela Žitníková: Metod je mnoho, mezi méně účinné patří represe ze strany policie, ale ruku na srdce, kdyby nebyla, možná by to u nás vypadalo jako v džungli, kde na vrch má ten, kdo je rychlejší a silnější. Ta nejúčinější metoda (alespoň dle mého mínění) je skutečný lidský příběh člověka, kterého známe. Při dopravní nehodě zahynul můj bratranec, když projíždím místem, kde se to stalo, zpomalím a vzpomenu si na nešťastnou tetu se strýcem, kteří přišli o svého syna a mou babičku, která přišla o vnuka… Když jezdíme do Valašského Meziříčí k panu Blizňákovi, otřese se mnou náhrobní deska vedle koňské stáje – ta žulová kamenná deska patří jeho sedmnáctileté dcerce, která zahynula při dopravní nehodě… Navštíví-li nás pan veterinář, vzpomenu si na jeho syna, který zahynul při dopravní nehodě… To je metoda ze všech nejdrastičtější ale nejúčinější – vidět nešťastné rodiče,kteří přišli o své děti, vidět nešťastné partnery, kteří přišli o své lásky, vidět děti, které přišly o své rodiče, vidět pomníček u cesty a uvědomit si, že ten příští může být náš …

Martin Bartoš: Jízda s více než jedním promile, předjíždění na dvojité plné čáře, překročení rychlosti o vícě než 30 km/h. To jsou trestné činy, po kterých by mělo automaticky následovat zabavení vozidla jako předmětu sloužícího k páchání trestné činnosti. Vyřešilo by to i vozový park státních institucí:)

Ivan Derer: Co se stane s kolegou vaší strany, který během funkčního období zničehonic přejde ke straně, nebo hlasuje se stranou, proti které byl lidmi zvolen?
Simona Baťová: Každý člen naší strany je seznámen s Etickým kodexem, který má váhu bible, a každý, který bude vykonávat politickou funkci tento stvrzuje svým podpisem. Zástupce občanů se svým podpisem ztotožňuje s principy tohoto Etického kodexu a zavazuje se jimi řídit. Dále se zavazuje, že se v případě prokázaného porušení tohoto Etického kodexu vzdá svého mandátu.

Gabriela Žitníková: Tuto otázku bych rozdělila:
ad.a, přechod politika k jiné straně – pokud přejde politik během funkčního období do jiné strany ( a to se v KDU-ČSL stalo  ), je to smutné a pak je nutné ptát se daného člověka, co jej vedlo ke změně tak razantního typu ? Jsme-li součástí většího celku, jsou okolnosti, které se nám nezamlouvají nebo s nimi nemusíme souhlasit a přechod do jiné strany je jedním z možných cest řešení. Je pak ale na zvážení, zda-li je to řešení správné. V tomto ohledu nemohu nikoho soudit ( každý si zodpovídá za důsledky svého jednání v životě sám ), ale je mi to osobně líto. S odchodem do jiné politické strany ve funkčním období osobně nesouhlasím, daleko etičtější se mi jeví odchod z politické strany a následně v novém volebním období nabídka nové alternativy mé politické vize, ale se všemi výhodami i nevýhodami, které to přináší. Při tétopříležitosti chci říci, že TOP 09 těží z práce jiných  politických stran (KDU a SZ) a to není správné.
ad.b, hlasování – nevím, zda-li politici jsou voleni apriorně proti někomu, ale v otázkách zásadního významu se předpokládá, že budou hlasovat v souladu s programem nebo směrem dané strany. Příkladem může být jasná reakce  KDU-ČSL na pokus tehdejšího lídra strany jít do koalice s KSČ – jsou věci v zásadě nepřijatelné… Poslanec plní poslání, pro které byl zvolen a tak je k tomu třeba přistupovat.

Martin Bartoš: Jak jistě víte máme volný poslanecký mandát a během funkčního období se může klidně vyměnit vedení strany a změnit celé její směřování. Poslanec je vázán pouze svým svědomím. Může se z něho stát nezařazený poslanec, ale přestup k jiné straně je nemyslitelný a měl by odstoupit a uvolnit místo svému náhradníkovi.
Ivan Derer: Kultura – myslíte si, že kultura je něco, na co se nedá aplikovat volná ruka trhu, nebo je to jenom jeden z mnoha rovnocenných oborů lidské činnosti? Co si myslíte o akcích typu CzechTek? Máte nějaký názor na graffiti?
Simona Baťová: Je to určitě jeden z mnoha oborů, kterými se lidé živí. Proto si myslím, že by měli mít i stejné podmínky k existenci jako mají ostatní obory. Jestliže stát nedokáže prosadit potřeby našich zemědělců, výroby textilu nebo prodej mléka za podmínky, které nejsou pro tyto likvidační, pak nevidím důvod v nalévání peněz do kultury ze státního rozpočtu, čímž samozřejmě netvrdím, že kulturu nepotřebujeme. Je součástí každého národa, tudíž i našeho. Ale v momentě, vlastní-li někdo své divadlo, kino nebo galerii a toto na sebe není schopno vydělat, pak nemůže požadovat finanční injekce od státu. Jestliže firma, která nemá zakázky a je nucena provoz uzavřít a zaměstnance propustit, musí se tak stát i v případě divadla či galerie…Každý právnický subjekt a živnostník se musí v první řadě postarat sám, pakliže bude pomáhat stát, tak opět všem stejnou měrou….
Akce typu CzechTek, víte nemám vůbec nic proti hudbě, naopak mám ji velice ráda a různé směry, pokud budou tyto akce fungovat pouze jako koncerty, nemám výhrady, v případě prokazatelnosti užívání drog jsem proti. A graffiťáci? Ti co opravdu umí, dejme jim prostor a ať svůj um předvedou, ale „čmáralové“, kteří svými výtvory ničí fasády domů, historické objekty a zohavují tak naše města a krásná místa, po těch bych určitě vyžadovala odstranění a finanční náhrady.

Gabriela Žitníková: Kultura je povznášející a nádherná součást lidského života. Ale musíme umět rozlišit mezi „kulturou“ a „kulturou“. Jsou lidé, kteří dokáží žít velice skromně jen proto, aby své umění nezaprodali komerci. Jsou to skuteční umělci, kteří ví, že dostali dar, jež je potřeba rozvinout a nezneužít. Těch si velmi vážím a ráda bych jim v co největší míře byla nápomocna.“Jejich“ umění je v ekonomickém chaosu „ztraceno“ a nedokáže udržet krok ze společností, která je většinově zaměřena ekonomicky. Výsledek „tohoto“ umění se nedá ekonomicky vyčíslit, má hodnotu duchovní a to je „nad“ čísla hledající vyrovnaný rozpočet či dokonce zisk.  Jsou však umělci, kteří zaprodali své umění lacinému konzumu. Dle mého názoru podpora státu v této oblasti kultury by měla být minimální. Nejtěžší však asi bude rozlišit, které umění je to pravé viďte ? Akce CzechTek bohužel není šálkem mé kávy, ale je to pouze osobní náhled, odpusťte. Obdobná akce se koná nedaleko naší usedlosti každý rok na počátku prázdnin ( ovšemže v mnohem menší míře ) a mohu říct, že naše koně ještě měsíc po té háží hlavou do rytmu :). Zvířata i lidé v okolí hodně trpí, před hlukem neutečete . Ale v zásadě nejsem proti, s trochou tolerance se to dá přežít – ať se mládí vydovádí !! A grafitti ? Přemýšlela jsem, proč vzniklo a došla jsem k názoru, že mnozí lidé nemají jinou možnost jak se ztotožnit s dnešní globální šedí. Já ten problém nikdy neměla, vždy jsem byla identifikovatelná, život na vesnici je v tomto ohledu rozdílný. Graffity je dle mého názoru symbolem dneška, kdy mnozí lidé hledají sami sebe. Nelíbí se mi tam, kde poničí nově zrekosntruované fasády domů, nevadí mi na oprýskaných a šedivých zdech. Tam naopak jsou příjemným zpestřením !

Martin Bartoš: Podpora zájmové činnosti je velice chvályhodná, ale nerad bych vybíral pouze jednu část. Stát by měl mít vyřešeno financování zájmové činnosti a kultura tam určitě patří, stejně jako sport apod. Hlavně se to týká mládeže, protože co investujeme do zájmové činnosti dětí, tak se nám několikanásobně vrátí v budoucnu. CzechTek jsem v „malém“ zažil za naší vesnicí, takže pokud akce tohoto typu, tak někde na letišti v Milovicí a ne živelně kdekoliv si někdo zamane. Svoboda jednoho končí tam, kde zčíná svoboda toho druhého. Graffiti je o umožnění realizace těch kdo je vytvářejí. Dejme jim někde prostor, ať se vyřádí, ale zničit novou fasádu, by nikomu nemělo beztrestně projít.
Ivan Derer: Věříte na Apokalypsu 2012 nebo na mimozemšťany mezi námi? Co si myslíte o astrologii? Máte nějaké zkušenosti s telepatií, nebo s telekinezí? Jaký je vás názor na konspirační teorie?
Simona Baťová: Po shlédnutí filmu “ 2012 “ budu i nadále věřit tomu, že to byl jen film. Pakliže by se to mělo stát, pak se to stane, ale to se nedozvíme dříve než 22.12.2012 🙂 Astrologii považuji za moudrou vědu a jsem jí nakloněna….

Gabriela Žitníková: Vše v tomto bodě jmenované osvěží fádní život a donutí člověka přemýšlet nad svým bytím v čase a prostoru, ale v zásadě jako věřící člověk zůstávám při zemi a v tomto ohledu jsem konzervativní. Co se týká telepatie, určitě funguje, s manželem po dvanácti letech již nemusíme hovořit a naše nonverbální komunikace je dokonalá! Nevím zda-li je to výhoda či nevýhoda, ale jistě je to zajímavé …
Martin Bartoš: Věřím, že v roce 2012 by mohlo dojít k něčemu, co nás donutí změnit zaběhnutý styl žití. A nemusí to být zrovna apokalypsa. Konspirační teorie nemám rád, protože s technikou, kterou máme k dispozici se dá vytvořit jakýkoliv podvrh nerozeznatelný od skutečnosti. Vliv planet na chování lidí určitě nějaký bude, ale jeho rozsah nejsem schopen posoudit. I mimozemšťané určitě nějací existují. Když se vytvořily podmínky pro vznik života na naší planetě, tak tomu s největší pravděpodobností došlo i někde jinde.
Ivan Derer: Myslíte si, že by měla být ve vládě polovina ministrů ženy, tak jak je to v jiných zemích, například ve Španělsku? Jak se díváte na diskriminaci žen ve společnosti? Existuje vůbec?

Simona Baťová: Nemyslím si, že by to musely být zrovna ministryně, nicméně ženy ve vládě v tomto složení budu maximálně podporovat. To, že jsou u nás ženy diskriminovány je fakt a jsem ráda a nakloněna aktivitám Ligy žen a organizacím, které bojují za rovná práva žen i v naší společnosti…

Gabriela Žitníková: Jsem žena, ale nikdy jsme neměla pocit, že jsem diskriminovaná ba naopak – mnohdy jsem uspěla tam, kde jako muž bych jistě neměla šanci :-). Ale nyní vážně, je to o přijetí vlastní identity se všemi výhodami i nevýhodami, které každé pohlaví sebou přináší. Nejsem pro omezení a kvóty zmíněného typu, nechť jsou v politice lidé, kteří vidí společnost jako vyvážený celek, v němž je dobře mužům i ženám, protože v konečné fázi je to výhodné pro obě strany.

Martin Bartoš: Kvóty na počet žen jsou zbytečné. Ženy se dokáží prosadit sami. V Suverenitě, za kterou kandiduji je žen přesně tolik, kolik jich tam má být.

Ivan Derer: Jaký máte názor na sňatky homosexuálů a osvojení děti homosexuálním párem?

Simona Baťová: Sňatky homosexuálů – s tím já osobně nemám nejmenší problém. Každý člověk má právo na život ve svazku pokud to tak cítí. S osvojením dětí těmito páry se s některými svými kolegy v názorech rozcházíme. Je to nelehké a velmi intimní rozhodování. Víte, i v naší zemi, bohužel, čím dál častěji zaznamenáváme týrání a šikanu dětí a to mě osobně velmi znepokujuje. Jsou páry, které mají štěstí, že mohou mít vlastní děti, jiným je toto odepřeno. Položme si otázku, proč si myslíme, že by homosexuální páry nebyly schopné vychovat dítě ve slušného člověka a že by nedokázaly dát mu tolik lásky, kolik budou schopni?  Pomineme-li tvrzení, že mít dvě mámy nebo dva táty “ není normální “ ? Na druhé straně se však ptejme, proč, z jakého důvodu “ normální “ páry své vlastní dítě dokáží týrat mnohdy až tak brutálně, že to končí jeho smrtí ? Já sama na toto nedokážu odpovědět. Je to velmi složité, ale v zásadě jsem pro. Nutné a prvořadé je ale odstranit obrovskou byrokracii v oblasti schvalování adopcí a osvojování dětí jako takovou, pak se můžeme zabývat i osvojováním  homosexuálním párům, jejich pro a proti….Tisíce dětí u nás v našich domovech a ústavech jsou naprosto zbytečně a dlouho…..

Gabriela Žitníková: Nesouhlasím celou svou bytostí.

Martin Bartoš: Se sňatky nemám žádný problém. U osvojení bych dal přednost heterosexuálnímu páru. Nejhorší variantou je ovšem ústavní výchova.


Ivan Derer: Je podle vás feťák nemocný člověk, nebo je to ten, kdo si dobrovolně ničí svoje zdraví a obtěžuje s tím ostatní? Máte nějaký názor na legalizaci drog?

Simona Baťová: Každý kdo hazarduje se životem úmyslně to dělá vědomě.  Feťáci nejen že si ničí vlastní zdraví a obtěžují své okolí, ale jsou pro něj i nebezpeční a navíc, co je trnem v oku mnohým lidem, na jejich léčbu jdou částky, které by byly potřebné jinde a s tím nemůžu nesouhlasit. Máme těžká závažná onemocnění, na jejichž léčbu není dostatek financí, kdy si lidé léčbu a léky jsou nuceni hradit z vlastních prostředků, na které mnohdy ani nemají, chybí finanční prostředky na vědu a výzkum, na přístroje, na výstavbu bydlení pro přestárlé, je kritický nedostatek hospiců a financí na provozy stávajících….Proto si myslím, že má-li někdo chuť těmto lidem pomáhat, pak budiž, ale na vlastní náklady a svými silaminebo dobročinnými účely. Víte, jsem notorický odpůrce drog, tím spíše jejich legalizaci. Nejsem však proti využití tzv.měkkých drog jako je konopí pro účely léčby a výroby medikamentů z ní, pakliže jsou prokázány léčebné účinky.

Gabriela Žitníková: Závislost na drogách, alkoholu a cigaretách je velice vážné téma, zničilo mnoho krásných lidí a vztahů. Je to bolestná záležitost pro závislého i jeho nejbližších, přináší mnoho utrpení a devastuje lidskou důstojnost. Také proto nejsem pro legalizaci drog, v tom mám jasno. A není to o toleranci a svobodě, je to o boji proti zlu a drogy jsou zlo !!

Martin Bartoš: Nebezpečí drog je v tom, že člověku přeprogramují mozek a nutí ho dělat věci, které by normálně nedělal. Určitě je to nemoc. Jsem proti legalizaci drog. Zrušil bych i hrací automaty, které fungují podobně.

Ivan Derer: Jaké máte mimopracovní zájmy?

Simona Baťová: Těch je spousta, ráda však jezdím na výlety, navštěvuji hrady a zámky a krásná místa, kterých je u nás spousta. Mám ráda společnost dobrých a vtipných lidí. Samozřejmě ráda čtu a zajímám se o věci všední i nevšední…..

Gabriela Žitníková: Vše co dělám je vlastně mým zájmem. Práce s dětmi, mládeží a hendikepovanými je mým osobním posláním, část svého času nyní věnuji studiu na teologické fakultě v Olomouci, součástí mého života je i politika a věci s ní spojené. Dělám vše, co je zrovna potřeba, ale pokud opravdu můžu, procházím se velmi ráda po našich loukách a nebo jen tak sedím a piju kávu…

Martin Bartoš: Jako bývalý vrcholový sportovec si nedovedu život bez sportu vůbec představit. Tenis, squash, lyžování, běh. Relaxuji na výletech s přítelkyní. Jezdíme po rozhlednách a vyhlídkách. Dát si pár kilometrů do kopce a pak se kochat nádherným výhledem, to je přesně ono. Mým oblíbeným seriálem je MASH, kde je názorně vidět na jedné straně absurdita válečných konfliktů a na druhé straně obrovská vnitřní síla jednotlivých postav. Je to velice poučné.


<a href=“http://blueboard.cz/anketa_0.php?id=910660″ mce_href=“http://blueboard.cz/anketa_0.php?id=910660″>Anketa</a> od <a href=“http://blueboard.cz/“ mce_href=“http://blueboard.cz/“>BlueBoard.cz</a>

Do strany Věci veřejné jsem vstoupila v loňském roce ještě před volbami do EP. Tyto volby, resp. kampaň VV mě jen utvrdila v tom, že je to přesně to, co jsem hledala. Nejen vzdělaní mladí lidé, ale lidé bez minulosti a s vidinou změny v lepší budoucnost této země. S tím souvisí i moje kandidatura.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama