Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Volte Piráty, tím nic neposerete

Poprvé v životě rozdávám politický letáky.

Lidé přichází z metra nebo z autobusů s prázdnými výrazy, když je oslovíte, rozdělí se na ty, kteří pokračují s těmi výrazy dál a na ty, kterým se v obličeji objeví emoce. Pro rozdavače letáků je krásný, když se objeví zájem a úsměv. Negativní reakce téměř neexistuje, i když rázné „nechci“ nebo rázné kroucení hlavou nikoho nepotěší…

Někdo si chce povídat, někdo dokonce mluví.

„Koho budete volit?“

Reklama

„Celá rodina Babiše.“

„A podíváte se na ten náš program?“

„Určitě, Piráti jsou u mě hned na druhým místě.“

„Dejte je na první, Babiš v podstatě neví, co mluví.“

„Ha, ha… „

V podchodu fouká mrazivej vichr a z hajzlů to smrdí.

Proti nám jdou dva policisté.

„Přečtěte si program Pirátů,“ říkám jim.

Černě oblečení muži nemění výraz obličeje a postupují.

Pirát Mořský se opírá o zeď hned vedle blyštivé reklamy na Helenu Vondráčkovou, která bude vystupovat někde s nějakými komsomolci nebo rudoarmějci.

„Peníze, nebo život, “ vyhrkne Pirát na policisty a položí ruku na svojí atrapu pirátské bambitky.

„Dej dolu tu ruku,“ řekne tvrdě policista.

„Kykyryký,“ zaskřehotá za ním Pirát…

Snažím se odhadnout, kdo si papír vezme, ale po chvíli zjišťuju, že je to úplně jedno.

Někdo, kdo vypadá, že ne, tak ano, a naopak.

Dávám jeden leták paní do tašky, vidím, že tam má nákup – rohlíky a Blesk.

„Tak já si to přečtu doma…“

Ptám se lidí, jestli půjdou volit. Víc jak polovina říká, že ne. Nehádám se s nima, i když si myslím, že nevolit není řešení. I já jsem tím prošel… hodil jsem ty sráče v čele s Klausem za hlavu a nechtěl jsem se toho účastnit. Teď vím, že to byla chyba.

Snažim se to teď snad sám před sebou napravit?

To si řikám, když tam stojím v tom vichru a potištěnejma papírama v ruce a s trochou melancholie vzpomínám na ty krásný chvíle nenávisti vůči všem českým politikům, který mě nic nestály.

„Voni už vůbec nemyslej na lidi, se na to podívejte.“

Starší žena rázně vykřikuje, co si o současných politicích myslí.

„Lidi nebudou mít na jídlo a tyhle svině budou furt řešit jenom svoje odporný zájmy.“

Od tramvajové zastávky jdou davy lidí.

„Volte Piráty, tím nic neposerete,“ volá na ně Pirát. Vesele přikyvují.

„Vy taky vypadáte normálně,“ přijde ke mně muž zhruba mýho věku.

„Cha, a co ste čekal?“

„No, nějaký zjevy… ale já vás budu volit, i když si myslim, že je to marný.“

„Neřek bych, že je to marný. Každej by měl volit přesně toho, koho chce, a ne se nechat manipulovat hrozbou tý hrůzy vyhozenýho hlasu. Zase s tim určitě někdo těsně před volbama přijde strašit…“

„To jo, teď už jim to snad lidi tolik nebudou žrát. A řekněte šéfovi, ať se vostříhá.“

Blíží se ke mně žena.

„Program Pirátů, nechcete se podívat?“

Bere si papír a dlouho se mi upřeně dívá do očí.

Je to jako kdyby si naše mozky udělaly přestávku od toho všeho kolem a teď se pomalu domlouvaly.

Že to nezkurvíš, když vám to hodim a vy se tam dostanete.

Určitě ne.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama