Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Vidět Rio, znamená znovu dostat chuť do života

napsal A.V.Frič, když se po dlouhý době v Čechách vracel zpátky do Jižní Ameriky, kde ho při první cestě málem zabil jaguár.  Já bych k tý větě eště dodal: která v Česku mizí.

Vylezu z letadla.

První vjem – horko, vlhko, smrad. V hlavě se mi ale rozjede film, vzpomínky, známí, hospody, moře. Je to dobrý.

Všichni do řady, v řadě se lidi potěj. Tři úředníci odbavujou plný Jumbo. Ženy si mávaj před obličejema papírama a chlapům se potěj pleše.

Reklama

V malinkym prostoru pro výdej zavazadel vládne peklo. Brazilci zmateně pobíhaj a hledaj svoje věci. U jedněch dveří stojej tři celníci a kontrolujou, jestli si někdo neveze drogy, uherák nebo spoustu peněz. Tim vytvářej obrovskou frontu, která zaplňuje celej prostor. Nikdo neví, kde fronta končí. Vidim ženu, jak s tim vozejkem na kufry přejíždí jinejm lidem jejich vozejky. Nádherná atmosféra.

Já si vezu teda ten uherák, nic jinýho nemám. Stejně se ale bojim, že mi ho vemou.

Vedle mě stojící Francouz si uleví: "Tady sou snad všichni idioti."

Jedu z letiště a najednou za náma houkačka. Ohlýdnu se a koukám do hlavně automatický pušky vystrčený z okna předjíždějícího policejního Nissanu. Rychle se zase otočim, abych nepřivolal výstřel. Demonstrace síly.

Okolo všude favely(slumy). Smrad je neúnosnej. Nad hlavama lítaj mrchožrouti Urubů.

Před kanclem stojí něco neuvěřitelnýho. Pomalu se k tomu přibližuju. Je to ON.

Mezi palmama si to uhání na saních Santa Klaus. Umělohmotný sobi maj zarputilý výrazy. Santa se tváří jako blbec, jako všude jinde. Je pětatřicet stupňů. Eště že neni živej, to by v tom kožichu nepřežil.

Z kanclu jedu na večeři.

"Co violéncia?" ptám se taxikáře, abych věděl, jestli zrovna neprobíhá ozbrojená výměna názorů mezi gangama nebo mezi policajtama a gangama.

"Jako vždycky." dozvim se.

Aniž bych taxikáře pobízel, začne najednou sám od sebe ospravedlňovat okolnost, že Rio de Janeiro je v horní části seznamu nebezpečnejch měst.

"Podivej se na toho šílence americkýho prezidenta. Ten zabije za den tolik lidí, kolik se navzájem postřílí v Riu za měsíc." Nekomentuju to.

"Všude se válčí, lidi se zabíjej."

"Ale, teď už se to v Riu zlepší."

Zbystřim. Že by se jedinej spruz tohodle města podařilo odstranit!!?

"Po volbách se formuje nový vedení města, sou tam tři POLICAJTI." Smutně pokejvám hlavou a von pokračuje.

"Vznikaj policejní organizace, který střílej bandity. Přijedou do "boca de fumo" (vchod do slumu), vytáhnou bandity a na chodníku jim rozstřílej tělo na kusy. Minulej tejden měl jeden dvacet zásahů v obličeji. Takovejhle přístup bandity odrazuje. A je to teď po volbách krytý zezhora, chápeš."

Přemejšlim. Fakt je, že si banditi dělali co chtěli. Dostávaj co jim patří. Ale ňák se mi to nezdá, že tohle je to řešení. Vim, že policajti jeli vždycky s banditama na půl. A už je to tady.

"Já je znám, voni získaj kontrolu nad oblastí a nastolej svoje pravidla. Žádná marihuana, žádný flákání po ulici, žádný rvačky sousedů, totální kontrola komunity, chápeš!" nadšeně křičí od volantu.

Je to jasný. Samozvanej policejní gang, pod záminkou boje proti organizovanýmu zločinu a střežení morálky, přebírá pomalu kontrolu nad městem. Kontrolu nad obchodem s drogama hlavně. Povede to krátkodobě ke snížení kriminality. Zatim střílej jen malý ryby, kluky kolem dvaceti. Až ale fakt o něco pude, až narazej na tvrdý jádro gangů z Rosinhy, Vidigalu nebo komplexu Alemao, město zažije další z mnoha válek o kterejch se ve světě neví. Nejezdili by turisti.

Procházim kolem jezera v centru a du do Botafoga na večeři. Ceny se pěkně hnuly nahoru. Pizza, caipirinha, pivo – 35 realů (asi 350 korun). Neznámá krásná žena mě zastaví na ulici a zve mě na hodinu tanga. Já du radši na pláž.

Nikdo tam neni, jen bezdomovci se ukládaj na písku ke spánku. Du k vodě a vítr nese tu vůni moře. Bez tý vůně nemůžu bejt. Vlny se převracej a slabý světlo z ulice matně osvětluje pár kluků, co chytaj o půlnoci ryby. Kovový kroužky se zablesknou, když síť letí do vody.

Koukám doprava na světla z Vidigalu a doleva na Arpoador. Rytmický basy vln dodávaj do klipu přesně tu pravou atmosféru. 

Přemejšlim nad Fričem a nad chutí do života.

Za ten jeden den sem dostal přesně takovou dávku o jakou sem za poslední tři tejdny v Česku přišel.

 

 

 

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama