Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Vedro de z USA

"Ivane, proč vlastně nejdeš pracovat sem k nám?" zeptala se mě příjemná paní z Dallasu, která už zase stěhuje moje věci po světě. "Tady je všechno rychlý, nečeká se na vízum jako v Brazílii několik měsíců, u nás je to pár dní..., máš dobrej "record", určitě bys místo našel.Zamyslel sem se. Poslední nabídku sem dostal před dvěma lety. Přišla z Dallasu zhruba ve stejnou dobu, jako nabídka na práci v Basře. Přišlo mi to docela vtipný, že si můžu vybrat práci na jedný nebo na druhý straně fronty. Proč ale teda vlastně nechci pracovat v USA?

Před pár měsícema sem našel na stole dodatek ke svýmu pracovnímu kontraktu. V mailu bylo, že nový "pracovní" normy vstupujou v platnost a že je musíme všichni podepsat.

Bylo mi to jedno, většinou podepíšu cokoliv, ani to pořádně nečtu.

Tentokrát to bylo ale jinak.

Reklama

Rozbliká se mi firemní messenger.

"Seš tam?" píše známej z Bostonu.

"Jo jo."

"Tak už vám to tam zaváděj taky, že jo. Já už to musel podepsat před rokem, cha!"

"Nevim vůbec o čem mluvíš!"

"Vždyť mi psal známej, že musíte podepisovat ten novej firemní kodex, kterej tady u nás vyvinuli, víš kolik tady na základě toho papíru už vyrazili lidí?!"

"Jo ahá..no jo, před chvílí sem to podepsal a poslal na Lidský Zdroje." (Human resources – moderní výraz pro kádrový oddělení).

"Cha, ses nekouk! Tak se koukni, je to vo život!"

"OK, dik…"

Podíval sem se na kopii, co mi zůstala ležet na stole.

Začet sem se a musel sem mu dát za pravdu, šlo o všechno, ne jen o život.

Sexuální harassment, drogy, držení alkoholu na pracovišti, postihy, důtky, korektivní akce, volno, testy na "substance", flákání, morálka, pracovní doba,  firemní hodnoty, všechno zamotaný do právnický angličtiny.

Takovej dokonalej jedinec, co by to všechno dodržel, přece nemůže existovat!

Začlo se mi dělat horko.

Horko narůstalo až k odstavci o "úpravě vzájemných vztahů" zaměstnanců.

Nemůžu si pomoct, ale prostě když vidim něco neuvěřitelnýho, začne se mi sama otvírat pusa.

Pokud dojde ke "vztahu" mezi pracovníky, musí to oba oznámit svému  nadřízenému!

Paragraf sem si vybral jako jeden z mnoha příkladů, protože mě fakt pobavil.

PŘEDSTAVUJU SI, jak du za svym šéfem, protože sem se včera s někym z práce zaplet.

"Ahoj Ivane…, moment, hned sem zpátky, "někdo" přišel" řiká do telefonu.

"Ahoj, hele…, hmmm."

"Co je?"

"No, víš…, musim ti něco říct!" vyhrknu. Pot se mi začíná zpouštět po zádech.

"Co je?"

"Víš…, já sem totiž…," Jež.., jak to mám říct!? Jak se oznamuje  takováhle věc ňákýmu bossovi?!

"Zavolejte za chvíli," řiká do telefonu.

Zavřel sem dveře, nemůžu teď v kanclu ředitele dejchat. Jak může někdo pracovat v takový sauně!

"Hele, ja to teda řeknu, takže včera sem měl "vztah"…," rozkašlu se.

"To se mi snad zdá, tos mi prišel tohle říct!?"

"No…"

"To je zlej sen, vypadni!"

"Počkej, dyk sme podepsali ten…"

"Get out of my face!"

Představy by se mohly odvíjet i jinym směrem, ale takhle by to asi probíhalo u mně.

 

Pamatuju se taky, jak firma, kde sem eště v Česku dělal, získala kontrakt na rychlou stavbu vysílacích stanic pro mobilního operátora.

Asi si nevěděli rady a kdo jinej by moh´ s něčim hnout, než Američani.

Najednou byli všude kolem nás. Na první schůzi mluvili jen oni.

Český zaměstnanci obdivně zírali, jak uměj Američani výborně anglicky a dokážou se přesně vyjadřovat.

Tak chytrý lidi sem v životě neviděl!

Musim říct, že to bylo jak když se dá do Škodovky pětilitr z Mustanga. Aktivita se najednou rozmohla po pracovišti.

Amíci byli všude. Pár Angličanů to po měsíci vzdalo.

V kanclu vzrostla teplota o deset stupňů.

Začlo se chodit na večeře a na tequilu.

Když už bylo jasný, že se termíny nestihnou, začly se vymejšlet zkratky a rychlý rešení.

Jedna stanice nešla připojit mikrovlnym rádiovym spojem, protože jí proti přípojnýmu bodu stínily vysoký stromy lesa na kopci.

Myslel sem tenkrát, že je to škoda, protože místo to bylo dobrý, ale život je těžkej a prostě najdem jiný a nebo žádný rešení a stanice se postaví o pár kilometrů v sousední vesnici.

Nejde o nic, jen o čas.

Seděli sme tenkrát všichni v kanclu a když se začlo mluvit o zmíněnym problému, začlo se mi dělat trochu větší horko.

Nemáme "Line of sight, " rádiovej stín, stromy." řek sem.

John si stoupnul, podíval se na přítomný a řek.

"Sorted out!" (Vyřízeno!)

Ahaa, tak přece jen to ňák vyřešili…, ale jak, pamatuju se, že sem viděl profil terénu na digitální mapě i se stromama…

"Dali sme pár tisíc a přes noc ty stromy parta Ukrajinců vykácela."

"Nuke em' all"  vykřikne rozjásaně Charles a plácnou si přes stůl.

Cejtil sem, že mi de do obličeje vedro.

 

Tyhle vzpomínky mi proběhly hlavou při otázce příjemné paní z Dallasu.

Možná, že jiný lidi maj zkušenosti dobrý, ale mě byla vyměřená tahle zkušenost a proto nemůžu nikdy jít PRACOVAT do země, kde by mi bylo furt děsný vedro.

"Díky Cris, já se asi zdržim spíš tady na Jihu."

"Jasně Ivane, tak dej vědět, až budeš mít vízum."

Je příjemná, jako mý známý Američani. Když sem s nima, nikdy mi vedro neni.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama