Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Vánoce v sirotčinci

"Ahoj, jak se máš?" "Nevim. " Devítiletej kluk se na mě dívá nepřítomnýma očima. Koukám se na něj. Nevim co bych asi tak řek. "Jak seš tady dlouho ?" "Od včerejška." řekne on. Koukáme na sebe a mě stejká ve 35 stupňovym vedru horkej pot po obličeji. Jeho Vánoce začínají smrtí rodičů.

Se sirotčincem na okraji Ria, v jedný z těch divočejších oblastí města, Duque de Caxias, lidi z firmy kde dělám spolupracujou už leta.

Jezděj tam jednou za čas, přivezou peníze, několik nadšenců postavilo střechu a vybavilo jednoduchej dům věcma jako je lednička, pračka a sporák.

Vždycky sem věděl, že tam jezděj, ale nikdy sem se nezůčastnil. Měl sem pocit, že se na mě budou dívat jako na gringa, kterýho spíš zajímá nafotit si favelu zevnitř. Navíc sem byl taky asi línej někam jezdit. Teď sem se ale rozhod, že pojedu. Budu rozdávat dětem dárky. Připadá mi to neuvěřitelný. Mám trochu pocit, jako bych si jel odčinit svoje hříchy.

Reklama

Děti se na nás vrhnou. Během krátkýho okamžiku mám na krku tři usoplený malý černý děti a další tři mě tahaj za tričko.

"Strejdo, strejdo, já chci taky nahoru."

Nemaj nikoho. Nemaj mámu ani tátu, kterej by je držel ve vzduchu a hrál si s nima. Žebraj vo něco, co je pro spousty dětí, speciálně v Evropě, tak samozřejmý. Aspoň na tu krátkou chvíli chtěj zažít ten pocit bezpečí, když se ocitnou v náručí někoho dospělýho, někoho jinýho, než vychovatelky.

Tričko mám zaprasený a děti sou veselý. Vánoční výzdoba se kroutí v polednim vánočnim vedru.

Procházim sirotčincem. Pár pokojů, postele vedle sebe. Plyšový hračky dominujou prostoru.

Děti se předváděj, ale pořád je cejtit ta jejich touha po tělesnym kontaktu s dospělou osobou. Jejich mozky cejtěj, že by měli mít u sebe někoho dospělýho, s kym by byly někde jinde, než v ubytovně. Třeba doma.

"Strejdo, poď, ukážu ti, kde si hrajem."

Asi tříletá holka s vlasama spletenejma do barevnejch culíků mě tahá za ruku. Du s ní. Byla by to teda fakt dobrá fotka. Dvoumetrovej bílej gringo a půlmetrová černá holka dou ruku v ruce po prašný cestě sirotčince.

Vypadá to, že sme zosobnění Vánoc. Děti sou nastoupený v řadě a dáváme jim dárky. Každý dostane jeden. Každý dítě, od tří do dvanácti let, stojí a dychtivě sleduje hromadu dárků. Kterej z nich asi dostane?

Myslim na orgie, který se dějou v Evropě, a abych nechodil daleko, tak i u mně doma. Děti se vrhnou pod strom, svítěj jim oči, se zarputilym výrazem trhaj zuřivě papír a hromaděj dary, který pak stěhujou z obejváku do pokoje hodinu. Před tim ovšem eště probíhá tříměsíční krutá kampaň, během který sou vyčerpaný rodiče, v zájmu svátků pokoje a míru, nucený zakoupit věci, nad kterejma zůstává rozum stát.

Dávám dárky. Míč, panenku, auto…dětem se štěstim úplně kroutěj obličeje. Zase se chtěj nosit, dokonce i osmiletý, devítiletý. Nebo aspoň obejmout. Vypadá to, jako by ta chvilka vytvoření pocitu rodiny byl ten největší dárek, kterej sme přivezli.

Většina dětí se sem dostane tak, že rodiče zemřou, nebo dítě někde nechaj. Poměrně nebezpečnej životní styl v chudinských čtvrtích spolehlivě plní podobná zařízení. Ty většinou vedou dobrovolníci, kteří jsou odkázáni hlavně na dary a minimální pomoc státu. Komunita v okolí potom pomáhá při vytváření jiných životních hodnot dětí, než je banditismus.

"Nechceš mi hodit ten míč? " ptám se kluka, se kterym sem zapřed původní rozhovor. Ale nejde to. Je totálně dezorientovanej. Neví, co se to s nim děje. Proč je najednou z ničehonic tady.

Postiženej sedmiletej Julio drží nerozbalenej dárek a dívá se nechápavě před sebe.

Dorozdáváme dárky a děti se už motaj se svojí novou hračkou po malym prostoru kuchyně. Předváděj nacvičený tance, dvě holky zpívaj moderní brazilskej song. Dva kluci se perou o starý kolo v rohu malýho dvorku.

"Strejdo, pohoupej mě." Moje kámoška, co mi ukázala místo na hraní.

Houpu holčičku na houpačce. Houpačka vrže, jak to známe z filmů.

Zaklání hlavu dozadu a zalyká se smíchy.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama