Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Tři týdny v Česku

Jaký to bylo, když sem se vrátil.

 

Na letišti tma a zima.

"Ahoj…" líbáme se. Sou to skoro tři roky odloučení, s přestávkama.

Reklama

"Co to je za počasí?"

"Normální."

Doma pes. Děti. Rodiče a sousedi.

Kamarádi.

Pivo a panáky. Kafe s rumem. Slivovice. Veselá nálada.

"To už tady teďka budeš furt žít?"

"Nevim…"

Svetr. Tlustý ponožky. Bunda.Čepice. Věci, který sem nepotřeboval.

Stání na červenou. Pára od držky.

"A co ted budeš dělat?"

"Nevim…"

Vietmanec z obchodu v baráku se směje od ucha k uchu. Zvedám jeho dcerku do vejšky. Ta vyrostla, řikám si.

"Dobrý, dobrý…" opakuje on.

"Nesouhlasim s tim, co si napsal…, pro tebe sme tady všichni zmrdi…, uráží mě to."

"To sem nepsal…," přemejšlim vo tom. Nemyslim si to. Ale co když to z ňákýho textu zarezonovalo?

Parta z hokeje. Příjemná pani vedoucí v černošický putice u stadionu. Plzeň 12.

Kuba si zlomil ruku. Stojim s nim v nemocnici na převazu. Narváno. Přivážej starý zraněný lidi na vozejkách. Parkujou je mezi čekající lidi. Vobčas se vo ně někdo přerazí.

"Už to nevydržim," naříká děda připoutanej k vozejku. Babičky se na něj dívaj.

Zvedám se z ledu. Nechápu, kde to sem. Nevim, kde sem. Jazyk narazí na krev a vyražený zuby.

Smůla. Pak mi známej řekne, že sem se choval na ledě jako zmatená liška.

Slivovice.

Zubaři. Otisky. Reminiscence z dětství. Sou dobrý. Rychlý. Je to jasnej pokrok.Umrtvovací injekce. Necejtim nos. Chvíli si řikám, že asi dejchám jen tak kůží.

Virtuální smrt. Starobrno, který nemaj. Dobrý lidi. Jedu na na nosiči podél popelnic. Co když mě chytnou policajti!

Rychlý auta. Moderní reklamy.Politika. Změněný části města. Za tak krátkou dobu?!

Hrajeme na Bábě.

"Nefunguje vodposlech! Nefunguje vodposlech! NEFUNGUJE VODPOSLECH!"

Netrefim se do prvního songu.Koukám na lidi. Najednou mám děsnej strach, že to nezvládnu. Mrazí mě u srdce.

"La calle es nuestra casa!!!"  křičim. V pravý ruce začíná to brnění a de to do celýho těla.

Musim se držet oběma rukama mikrofonu. Sem omámenej hudbou.

Chodim mezi lidma. První českej joint.Asi zbytečný. Únava. Smrad z hospody.

Plavu dva kilometry.Nahý těla ve sprchách. Smrad chlóru. Pohledy.

Běžim podél řeky. Musim k vodě. Deset kilometrů každej den.

Zahánim smutek, stres a šílenství. Sportem, alkoholem a psanim.

Samoterapie. Ale už nemůžu nic psát. Připadám si, že už sem všechno napsal.

Letenky do Austrálie před měsícem dvacet, teď dvěstě. Hledám. Počítač chcípnul. Hard Drive Pointsec locker.

Virtuální kiss. Double kiss od Rity. Pohledy lidí v hospodě. Začátek nebo konec?

Jedu na snowboardu. Vidim, jak spadla. Bežim k ní. Nemůže dejchat.

Zvedám ji.Sundavám ji prkno.

"Táto, já si nic nepamatuju."

Táhnu prkna do hospody.

"Jedno pivo a kolu." Lidi se dívaj.

Dívá se z vokna a slzy ji tečou po tváři. Kouká se na fotky, co sme dělali před půl hodinou.

"Já si to nepamatuju!!" Panika. Kde je tady doktor.

Držim jí v náručí a piju pivo. Brečim. Otřes mozku.Pomůže helma, když člověk spadne na držku?

Krknu si.

"Ted si vzpomínám, jak sis krknul, když sme šli nahoru. Jo, a jak sme jezdili modrou."

Paměť je zpátky. Du si pro další pivo.

N-sides v Motole. Zpěvák zpívá o holce, co s nim vyjebala.Ňáká jiná holka mi koupí panáka.

"To sou gumídci," řiká.

Vánoce.

"Proč děláš ten bramborovej salát v lavóru na prádlo?"

"Proč furt sedíš u počítače?"

Kousla mě do hlavy, když sem s ní nesouhlasil.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama