Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Taxidrivers


"Man, I payed 650 crowns from Old Town Square to Nusle." Můj kámoš Ole, co za mnou přijel až z Dánska se dostal do pasti českejch podvodníků na čtyřech kolech. A já zas dostal vztek, že tohle je to, co většinou pocítěj cizinci jako první v Česku. "I have been living in South America for 7 years and haven´t experienced such a robbery, shit!" Můj kámoš Ole si nebere servítky, když se mu něco nelíbí.

Žil v Jižní Americe 7 let a nikdy se mu nic takovýho nestalo.

Připadá mi legrační, jak se rozčiluje, ale zároveň se mnou cloumá vztek. Stejnou trasu sem jel pár hodin před nim za dvě stovky.

"Did he have a meter on?"

Reklama

"Yea, but I could not see the numbers, the meter was running like crazy!"

Vyndavám z ledničky plzeň a otvírám lahev slivovice. Ole se postupně uklidní, ale pořád kroutí hlavou. Má chudák z domova silně vyvinutou háklivost na kradení.

Dávám mu za pravdu. V jakymkoliv městě Jižní Ameriky taxikáři nekradou – když teda nepočítám hrůzný typy na letištích. V Buenos Aires, Sao Paulu, Rio de Janeiru, Bogotě, Santiagu nebo Limě si kdekoliv v centru chytnete taxíka, kterej, přestože vidí, že ste gringo, nezkouší finty, ale pustí tachometr, kde sou dva tarify, jeden na pracovní dny a druhej na dny volna.

Pokud nemá tachometr, dohodne se cena, která je úplně normální.

Nemá cenu zmiňovat profesionalitu severskejch taxikářů. Poslední loupeživej taxikář ve Finsku nebo Dánsku byl pravděpodobně odstřelenej někdy na počátku minulýho století.

Dopíjíme a vylezeme z baráku. Jedeme na Žižkov do Akropole.

"Let´s go by tram…"

"No, man, I don´t want to wait…"

Ole je Dán, chce si dát rychle panáka, cha. Zjevně se nepoučil.

Zastavuje taxi. Lezeme dovnitř. Taxikář mluví do mobilu. Po sto metrech zapíná tachometr a naťukává tarif číslo 3.

Kouknu na tabulku s cenama. Je tam snad osum různejch tarifů.

"Hey, Ole, immagine, we have 8 different tariffs, how about Denmark?"

"WHAT? We have only ONE!"

"You see, better we are," směju se na něj zepředu. Potom kouknu zpátky na cedulky s tarifama.

Zjišťuju, že právě jedeme s "doprovodnym vozidlem" za třicet pět korun za kilometr, podle cedule a tarifu.

"Proč ste tam dal trojku, měla by tam bejt jednička, ne. Tady je jasně napsáno – Po Praze, tarif jedna."

Cenovej rozdíl mezi tarifem jedna a tři je třináct korun na kilometr. Začínám se zahřívat. Kdybychom se o tom aspoň předtim nebavili!

"No dobře, takže vy chcete, abych jezdil za 28 korun na kilometr?" řiká taxikář.

"COŽE, jakejch dvacet osum, tady na tý ceduli je jasně napsáno, tarif jedna – po Praze, dvacet dva. A já chci akorát jet za tarif, kterej je tady na tý ceduli zřetelně označenej, nic jinýho."

Taxikář přepne tarif z trojky na dvojku a kroutí hlavou.

"Ale teď jedeme podle cedule na tarif, kterej platí, když si zavoláme taxi přes dispečink! Ale já nic takovýho nedělal," přecházim do fistule.

"TAKŽE VY CHCETE, ABYCH JEZDIL ZA 22 KORUN??!"

"JÁ CHCI JET PODLE CEN, KTERÝ TADY PŘÍMO PŘED SEBOU VIDIM!"

"Na dveřích je dvacet osum a to platí."

Koukám uplně paralizovanej před sebe na cedulku s tarifama, která je v rozporu s tim co má auto napsaný na dveřích.

"Tak proč tady máte cedulku s tarifama, která neplatí?!"

"No…, na to je zákon."

"OK, takže prosimvás, změnte ten tarif podle toho zákona."

"VY CHCETE ABYCH JEZDIL ZA DVACET DVA??"

"NEEE, JÁ NIC TAKOVÝHO NEŘEK!"

Slyšim Ole, jak se vzadu chechtá. Nerozumí ani slovo česky, ale asi pochopil, co se děje.

Konečně je na tachometru tarif jedna.

Stírám si pot z čela a vystupuju na Žižkově z auta. Slyšim eště jak taxikář nadává.

"Man, you seems to be pissed."

"Yea, I can´t believe that…"

"Don´t worry, FUCK those taxidrivers!"

Ole mi vždycky spraví náladu.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama