Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Svoboda

Musim na zapad. Cesta na zapad prece znamena dobrodruzstvi, CESTU, radost, nebezpeci. Going west. Neznam lepsi plan cesty! I v Cesku se da pres Plzen nakonec dostat k oceanu.

Prkno do auta. Recepcni v Buenos Aires se divej.

"Kam jedes na vikend s tim snowboardem, dyk je jaro(Rijen)?"

"Las Lenas"

Reklama

"Ses zblaznil, to je tisic dveste kilometru!"

"No jasne, ja vim, ale…" priblizim se k chlapikovi.." ja musim!"

Kouka na mne a vic ho najednou urcite zajima autobus, kterej pred chvili vjel do hospody na krizovatce. Kouknu tam taky. Doufam, ze v baru nesnidali naky lidi. Kabina ridice je cela ponorena uvnitr…kolem typicky, pitomy, kolecko cumilu.

Snad to neni naky varovani?!

Vyjet z Buenos Aires trva hodinu, Lujon, Lincoln, General Villegas, Realico…tady zacina pustina.

Minulej rok sem si musel dat nekolik dousku domaci slivovice vod znamejch, abych nepropad panice ze samoty.
Tenkrat prselo a vsude se honily maly, asi tak tri metry siroky, deset metru vysoky, vzdusny viry.

Podel silnice vybeleny kosti krav.

Vzpominam na to a jedu. Nikde nikdo. Pampa. 

Do San Rafael dorazim pred pulnoci. Zakladni tabor pred vstupem do velehor, ktery se tahnou pres celej zapad Jizni Ameriky.

V Sobotu v sest rano uz sem zase na ceste. Vychazi Slunce a osvetluje barvy krajiny.

Barvy Argentiny sou nejmodernejsi jaky znam. Seda, modra, cerno seda, matne zelena, khaki cervena, oranzova…hory v predhuri svitej.

Vyjedu na hreben predhuri a musim zastavit.

Mrazeni, ktery mi de ze stehen pres zada az do hlavy mi fyzicky zabranuje ridit.

Obrovska pusta plan, kde se ztraci cesta, po ktery pojedu.

A za ni – ANDY.

Stavba Alp je monumentalni varhani koncert, v ceskejch horach mi hraje Vltava, v Coloradu slysim country a "Born to be wild"…ale kdyz se koukam na Andy, neslysim nic!

Sou to hory, pro ktery zadna muzika neni dost dobra. 

Anebo este nebyla napsana.

Kdyz si pripinam snowboard, vim, ze uz konecne budu po dlouhy dobe stastnej.

Ve trech a pul tisicich uz ZASE nemuzu dejchat! Jak v Mexiku pred ctrnacti dnima.

Las Lenas je znamy tim, ze ma nejlepsi trasy mimo sjezdovky. Podepises papir, ze v pripade smrti se vzdavas vsech naroku na cokoliv a ses volnej.

Nikde neni nikdo, kdo by Ti radil, kdo by Te chranil, kdo by Ti neco zakazal.

Mam pocit, ze sem nesaha ani ten SYSTEM, do kteryho sme vsichni zapojeny.

Je to svoboda, to, co v lidech dokaze vyvolat mrazeni v zadech a pocit, ze kdo se odvazi na neco takovyho sahnout, muze pocitat s okamzitou prudkou davkou agresivity.

Plane sou pusty a ja jedu.

Skrz skaly se dostanu pod lanovku. Chci zabrzdit a prepadnu pres prkno. Chvili se kutalim, nez  zastavim hlavou dolu.

Boli to, "AU" …bolest stoupa od rukou do hrudniku. "AAAUU!.

"Jak to boli?" krici na mne chlapik z lanovky.

" Dobre!" kricim.

"Co snih, je dobrej?"

 "Bueno" kricim

"Ahh, ESTA BUENA!"

Snih je teda ve spanelstine v zenskym rode. TA snih. La nieve.

"Hasta…" slysim este.

Prekulim se a koukam pod sebe. Nic nevidim. Svah je tak prudkej, ze ho nevidim. Zuzuje se mezi skaly co maj v zapadajicim slunci uplne cervenou barvu.

Zpomaluju film.

Skaly pomalu plujou okolo a oblaka snehu cejtim za sebou. Kolem jede dolu snih. Slysim susteni, jak to pada dolu.

Je to jako peeling na kuzi.

Prkno se zarezava do steny a ja letim.

Vyjedu z kuloaru a prepadne mne smutek.

Je to pryc!

Pod sebou v dalce vidim lanovky a lidi. Este par obloucku a moje svoboda konci.

Ale aspon sem ji zazil.

Prijel sem si pro ni.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama