Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Surreal

Že se něco začíná dít, jsem si všimnul až po dlouhý chvíli.

V bufetu byla nuda. Jenom šestice Španělů hrála na iPadu svoji pravidelnou partii Hombre nezlob se.

Časy se mění.

 

 

 

Reklama

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K vedlejšímu stolu si přisedl Brazilec se svou dívkou. Začali si vyjasňovat vztah. Mysleli si, že jim nikdo nerozumí.

Španělé nerozuměj portugalsky.

"Zlomilas mi srdce…"

"Dala jsem ti všechno…"

Dřív bych si z toho dělal legraci, teď to cynicky chápu.

Po chvíli se rozbrečela.

Málem mi ji začalo bejt líto, málem jsem odložil svoje vědomosti…uprostřed slz se najednou začala normálně smát.

Muži se rozčilili a začali zvyšovat hlasy. iPad zakvíkal. Muži se ztišili a začali mačkat obazovku. V český verzi to asi bude Mariáš…nebo Sedma, v nejhorším případě Prší.

Tahle myšlenka otočila moji pozornost k psovi, kterej se sprchoval u zavlažovacího systému.

Žena na něj pokřikovala povely a ratl se radostně proháněl v gejzírech vody.

Přišlo mi to srandovní.

Žena, křičící na psa, který se sprchuje.

Můj smích zanikl v brazilských argumentech a španělských korektních machismech.

Muž, který se směje, aniž by to někdo viděl.

Pes ukousnul trubku.

Před bufáčem se nám objevil neuvěřitelně vysokej gejzír.

Napadlo mě, že jsem na Islandu.

Pokračoval jsem ve smíchu. Postupně jsem se ale přestal smát.

Gejzír zářil ve světle lamp a ze stromů nad ním začalo opadávat ovoce.

Probralo mě ticho.

Muži přestali tlačit na iPad a dívali se. Brazilci se dívali. Chlápek, co přišel se ženou a psem, se díval směrem k nám s křečovitým úsměvem.

Žena začala ječet.

Žena, která ječí, jelikož její pes způsobil strašlivou vodní spoušť.

Ani barman nic neříkal. Všichni se jen dívali. Žena furt ječela.

Pes se sprchoval.

Cejtil jsem vlnu surreální energie, jak se přimotala k bufetu.

Zvednul jsem se. Neměl jsem žádnej plán. Přišel jsem k fontáně a odehnal psa.

Okamžitě jsem byl durch mokrej.

Kleknul jsem ke zřídlu a ucpal ho rukou. Voda stříkala všude okolo. Netušil jsem, že je v zavlažovacím systému takovej tlak.

Nevěděl jsem, co s tim. Myslel jsem, že tam jen něco někam narvu a tím se vše uklidní.

Situace však bublala dál.

Pořádně jsem neviděl, protože mi voda stříkala do očí.

Strčil jsem tam celou ruku, jak to šlo.

Gejzír zmizel a pes se rozštěkal.

Rozhod jsem se, že psa zabiju, jestli na mě skočí.

Od bufetu furt šlo to podivný ticho.

Z toho ticha se najednou vynořil dědeček, řek, že za rohem je kohoutek, odešel za roh a s tím kohoutkem otočil.

Voda přestala tryskat.

Sednul jsem si na zem.

Muž, který sedí na zemi a nechápe, co se to dělo.

Pes odešel i se ženou do bufetu.

Přes silnici přešla starší žena a řekla, že ji nefunguje auto.

Vrátil jsem se do bufetu.

"Ty vole, macho, seš celej mokrej, macho."

Chlapi si nad iPadem říkali, jak se to dalo krásně vyřešit tak, že by nikdo nebyl mokrej.

Někdo mi podal sklenici vína.

"Tos mi nemoh jít pomoct!?" ječela žena na svýho muže. Ten se na mě odpudivě díval.

Muž, který někomu jinýmu posral manželství.

Seděl jsem.

Z celýho těla mi tekla voda.

Na horizontu událostí jsem periferním zrakem sledoval psa, jak pokousal ňáký lidi.

Lidé, kteří křičí, protože je právě pokousal pes, který se sprchoval.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama