Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Smrt bezmocných, levná nafta a mocná ruka trhu

V provincii Santa Fe, severozápadně od Buenos Aires, se včera srazil autobus s náklaďákem.
Nebylo by na tom nic zvláštního, všichni už sou na tyhle zprávy zvyklí, stejně jako na počty mrtvejch lidí po výbuchu auta v Bagdádu.
Tady byla situace přece jen ještě víc smutná. Autobusem cestovali žáci střední školy, z vnitrozemí, kde byli pomáhat chudší škole, domů do Buenos Aires, zatímco proti nim si to šněroval vožralej řidič tiráku.

Řidič autobusu se snažil opilci s desetitunovym nákladem vyhnout, ale poslední pohyb volantem udělal tam, kam zrcadlově udělal svůj poslední pohyb v živote i řidič náklaďáku.

Výsledek – dvanáct mrtvejch dětí, řidiče tiráku nepočítám, čtyřicet dalších zraněnejch, autobus se vypařil, v televizi ukazujou trosky.

Nerad bych, aby mne někdo podezříval, ze se vyžívám v katastrofách, ale ty zprávy mi vaděj.

Reklama

Sou to totiž zprávy o smrti a lidi co zemřeli, neměli žádnou šanci svůj osud ovlivnit. V jedný chvíli byli, měli svoje rodiny, přátele, osudy, zaplňovali tenhle svět a v druhy chvíli nebyli a možná, ze i ta poslední chvíle pro ně byla nesnesitelně dlouhá.

Zprávy sou plný dalších lidi, pro který svět, co byl ještě včera plnej štěstí, radosti a relativního klidu, se změnil v něco, co se nedá popsat.

 

Cesta mezi Buenos Aires a Rio de Janeirem je sjízdná jenom do Porto Alegre.

Od hlavního města(Porto Alegre) Santa Catariny, nejjižnějšího státu Brazílie, směrem na sever k Riu, začíná nerovnej boj s řidiči tiráků.
Náklaďáky popadaný na koleje padesát metrů pod silnicí a auta zmačkaný jak ubrousek po oběde sou pravidelnym koloritem celodenní jízdy.

Osobně už se mi stalo, že mi dva náklaďáky zablokovaly cestu a jenom zbrklá rychlá jízda přes příkopy mě zachránila od běžnýho brutálního přepadení.

Zvyk, ze řidič tiráku může udělat cokoliv, mi několikrát zachránil život, když sem si dokázal představit, co řidič, kterej je chráněnej spoustou železa a v zádech má tuny gravitace, má za sebou tisíce kilometrů, spí a nebo je nespokojenej, dokáže.

Jejich vzájemný předjíždění, kdy to ani jeden NEVZDÁ, mě už trápí jen okrajově.

Zkuste porovnat počet náklaďáků, vyskytujících se na silnicích v Česku před deseti lety, s tim, co se děje dneska.

Kolem Prahy se tvoří hradba, každej druhej den se ňákej kamión na dé jedničce převrátí.

Proč to je?

Protože je levná nafta.

Podnikatelům se vyplatí posílat vraždící mechanismy mezi normální lidi.

Vyplatí se (díky mocné ruce trhu) poslat kamión s nákladem sardinek z Barcelony do Polska, kde je levná konzervace, potom do Česka, kde sou levný nálepky, vzápětí do Maďarska, kde se dobře pije víno a hned potom do Německa, kde je všechno drahý. Jinej podnikatel koupi takhle procestovaný sardinky v Hamburku a vzápětí je pošle kamiónem do Francie, kde je všechno nejdražší. Francouzi na plechovky dodaj svoji vlajku a zboží de zpátky do luxusních restaurací Barcelony, kde se prodavá jako francouzská specialita.

Kdyby byla nafta dvakrát dražší než je dnes, tyhle kraviny by se odehrávaly po železnicích.

Novej silniční zákon v Česku ukázal, kdo je silnější.

Jestli lidi a nebo "ruka trhu".

Kamióny už budou jezdit furt.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama