Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Rodinná pohoda

"Tady čtu, že velké firmy mají obřízky,co to je za nesmysl."
"Prosimtě ukaž...néé, to neni obřízka, tady píšou, že maj obří zisky."
"Já se zbláznim..." Máme rodinnou pohodu.

Z kotlů na sporáku stoupá dým. Děti se potácej po bytě jako zombie.

"Voni se vůbec neučej, chápeš to?"

Díváme se na sebe. Já to chápu, taky mě nikdy nebavilo učení.

Reklama

"Vycházej jim pětky z dějepisu!"

"A co teď berou?" ptám se a vzpomínám si, že minulej rok braly jména egyptskejch bohů a faronů v časovym období tisíce let.

"Vladislava druhýho…," slyšim výkřik odněkud z pokoje.

Nevim, kam bych ho zařadil. Google. Aha, to je ten, co dostal jako dárek ten znak se lvem.

Vidim, že přicházej kamarádi našich dětí. Tmavý postavy v kapucách, vypadaj, jakoby byly naklonovaný.

Z pokoje toho nejstaršího duní hip-hop.

T přišla z práce, má blbou náladu.

"Běž jim NĚCO říct!"

"A co?!"

"Já nevim, něco…!"

Chvíli je mezi náma ticho podkreslený rytmickejma úderama do bubnu. "Vezmu si nůžky a ustřihnu ti uši, vezmu si mačetu a bude z tebe suši."

Najednou hudba ztichne.

"Šli na balkon hulit a nebo hrajou Counterstrike…"

"Já se z něj zbláznim!"

"No jo, děsný, v devatenácti letech…"

"Sem ho netahala devět měsíců, aby SI TEĎ BĚHAL V POČÍTAČI A STŘÍLEL!"

"CHA! Běž mu to říct."

"Pudu…"

Koukám nevěřícně, jak směřuje k pokoji. Otevře dveře.

"Sem tě netahala devět měsíců, aby si teď tady seděl a STŘÍLEL!"

Chvíli je ticho.Nevidim do pokoje, sakra, to musí bejt výraz! Ale nemůžu ani vstát, protože mám záchvat smíchu.

"To mě uráží,"uslyšim z pokoje dřevěnej hlas.

"No, vidiš, a mě uráží, že máš pětku z dějepisu a sedíš tady shrbenej a střílíš! A ty se nechechtej!" otočí se ke mně.

Zavře dveře.

"Dáš si kafe?"

"Jo, ale souhlasíš se mnou, že jo."

"To víš, že jo. Je to děsný, ale když na ně budeš řvát, tak to bude taky k ničemu."

"Tak já du…" prostřední dcera.

"CO, kam deš?"

"No, za holkama, na Flóru."

"COŹE. Vychází ti pětka z dějepisu a ty deš za holkama na Flóru?"

"Chceš do kafe mlíko?"

"Jaký mlíko, řekní jí NĚCO, vona de na Flóru."

"A co jí mám říct – aby nešla na Flóru?"

Slyšim bouchnutí dveří.

Sedíme u stolu v kuchyni. T má hlavu v dlaních. Neustále kvílej telefony, bereme každej druhej. Co furt všichni sakra chtěj?

Dělám kafe. Najednou vidim, že přede mnou stojí na stole obrovitej koláč.

"Co to je za koláč?"

"Sem koupila cestou…"

"Už zase, zase mi podstrčíš sladkost, abych byl tlustej a nemohoucí."

T se potutelně usmívá.

"Ty bys byla nejradši, aby mi žralok ukousnul nohy a zbytek těla aby vážil stopadesát kilo."

"To ne, mě by stačilo, kdybys byl tlustej, aby ses nikomu nelíbil a nikam nechodil."

"Aaaaa…." koukám na svý břicho a na plyšovýho Homera, kterýho sem dostal k Vánocům.

Mám pocit, že břicho je nějaký vobrovský.

"Neee, nechci koláče, nechci ANI CUKR DO KAFE!"

"Nedělej scény."

Ukusuju koláč a piju kafe. Příde pes a kousne mě do achilovky.

Otevřou se dveře a postavy v kapucách se potácej opačnym směrem.

"Kam deš?"

"Ven."

Díváme se s T na sebe.

Konečně si užijem rodinnou pohodu.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama