Seběhnul jsem dolů na Nuselskou. Nuselské ženy chodily a nuselský chlapi zevlovali. Zašel jsem ke Stálýmu zdraví, ale tam nic. Jenom vepřový kuřecí řízek a ve čtvrtek obsluha bez nahoře. Ve spodní části, mezi Nuselskou a nádražím Vršovice, kde dřív žili cikáni, než se je bejvalýmu starostovi Prahy 4 podařilo vystrnadit, jsem na ni taky nenarazil. Pamatuju si toho starostu, měl kníra jak Klaus, byl to zmrd jak hrom a nakonec se ukázalo, že si za úplatky postavil luxusní byt v Podolí. Více
V tomhle mikrovesmíru se dá krásně cestovat do minulosti. Využiju toho. Neměl jsem čas psát. Můj život se zrychlil na sto čtyřicet i víc kilometrů za hodinu. Hodil jsem všechno za hlavu. Ale potom jsem se musel vrátit. Nevracel bych se, kdybych nemusel. Více

Přišel do baru. Barmanka zmateně těkala. U baru seděl chlap a právě do sebe kopnul dalšího panáka. Jinak v baru nikdo nebyl. Měl tuhle adresu, ale dál už si bude muset pomoct sám. Vytáhnul fotku. "Neviděla jste ho?" řekl kastilsky. Barmanku ten tón cizího jazyka vytrhnul z lelkování. "Nevím...ukažte?"odpověděla taky kastilsky. Více
Cejtil jsem její tělo, cejtil jsem její vůni. Už vůbec nevypadala dementně. Kousla mě do rtů. Vstal jsem i s ní a zamknul. Více
Pokračoval jsem chodbou.
Hlavou se mi honily myšlenky tak zrychleně!
Proč tohle vlastně dělám. Co by teď, v týhle chvíli udělala Kateřina S? Nebo Lenka Ru?
Ta by si asi poklepala na čelo... Více
Šel jsem zezadu, tak jak mi to Rita popsala. Přišel jsem k domu, kterej sousedil s věznicí, přelez jsem plot a podél lampy vyšplhal na zeď. Uviděl jsem kotouče ostnatýho drátu. Vyndal jsem z kapsy kleště a přestřihnul drát. Prolezl jsem na zeď a na druhý straně skočil dolu. Byl jsem skoro ve vězení. Více

Napil jsem se vína a kouknul na hodiny. Blížila se devátá hodina a venku začalo sněžit. Představa, že se budu potulovat takovouhle nocí mnou otřásla. Ale musel jsem jít. Vždyť jsem to slíbil. Více
Zdál se mi zase ten stejnej sen. Stál jsem před branou obrovský budovy a na někoho čekal. Nikdo dlouho nešel, ale já věděl, že nakonec přijde. A jako vždycky mi přinese něco, co je zabalený do papíru a co se trochu hejbe. Tentokrát ale nepřicházel. Uvědomoval jsem si, že už je to moc dlouho. Sen se vůbec neměnil, měl jsem místo děje fotku. Sen tvořenej fotkou. Vzbudil jsem se do novýho dne. Pustil jsem Rádio 1. Nebylo to úplně nejveselejší, ale lepší než to, co tady je vždycky puštěný, aby bylo po ránu veselo. Více

Další díl velkého letního románu, tentokrát o věznici Pankrác a o Weissovi. Více
Oddal jsem se tichu. V hospodě by byl slyšet padnout špendlík, kdyby to ticho nerušila televize, kde běhali po lesích indiáni a sekali se sekerkama do zátylků. Více
Koukal jsem na to a v telefonu mi Rita podávala zřejmě zásadní informace. Přeladil jsem na její vlnu.
"...a ten člověk by měl vyjít z domu u východní strany areálu a říct heslo. Heslo je Sekyrárna. "
Otřásl jsem se.
"A jak bude ten člověk vypadat? Jak ho poznám, že to je ten pravej chlap?"
"To nechám na vás, Derere. Máte vejšku, ne? A IQ větší, než průměrný prase, ne?"
"Ano, Rito, ano." Více
Letní román na pokračování. Více
zije v Madridu
416570069 / aktuálne: 
Ivan Derer
ivanderer
ivan.dererseznam.cz