Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Přepadení

Když sem psal článek Odvaha, věděl sem, že dřív nebo pozdějc si budu muset naživo prožít některý situace, který popisuju. Že to ale nebude ani tejden, kdy si pocity vyzkoušim fakt naostro, to sem teda nečekal.

Přijel za mnou známej z Prahy. Měl cestu ze Sao Paula do Atlanty a tak se na víkend stavil.
V Sobotu ráno sme vyrazili na Corcovado.
Kristus Vykupitel shlíží na město a skoro by se chtělo říct, že místo žehnání by spíš potřeboval lomit rukama. Turismus těhle míst mě ubíjí, ale cesta džunglí  je hezká a nahoře je hezkej rozhled.
Na Copacabanu sme se dostali až kolem pátý.
Dali sme si jídlo a koukali okolo.
Kurvy u vedlejšího stolu prudily číšníka, že našly v jídle vlas, ať jim teda přinese další jídlo.
Číšník jim ho přines a pak šel za mnou, že to byl pravděpodobně jejich vlas.
Pokejval sem hlavou.
Koukal sem na obrovskej kotouč Měsíce, co se vyhoupnul nad jasnym obzorem.
Dělal se na něm ňákej flek. Po půl hodině byla Měsíce půlka.
"Hele, něco se děje s Měsícem."
Dojedli sme a vydali se pomalym krokem podél stánků s jídlem,drinkama, umělcema…, mumrajem, kterej v Sobotu večer opanuje hlavní pláž města.

Zatmění Měsíce sledovali podél pláže desitky lidí.
Byl to hezkej úkaz, ale možná,  že sme vlezli do pasti taky díky tomu.

"Nekouknem se k vodě" řek Aleš.
Proskenoval sem pláž. Děti se psama, lidi hrajou volejbal, fotbal…neviděl sem nikde nic podezřelýho.
Z Měsíce už zbejval jenom srpek a pláž se i díky končícímu dni nořila do tmy.
Šli sme k vodě a sedli si do písku tak, jak to bežně dělám už šest let. Moře je krásný.
Kus vedle nás se líbali lidi a děti se honili se psama.
Aleš mi řikal, jak ho někdo málem zabil v LA baseballovou pálkou.
Povzdech sem si údivem.
Pustil sem pozornost. Udělal sem dvě chyby během minuty.
K vodě sme vůbec neměli jít! Podcenili sme zatmění Měsíce a tmu která nastala.
Vypnul sem radar, kterej mi automaticky naskočí, když přijedu do Rio de Janeira.
Neustále kontrolovat, co se kolem vás děje je nutnost.
Vypnul sem tenhle smysl a zahloubal se do vln.

Reklama

Nevim, kde se tam černej chlap vzal. Musel přijít zezadu z boku. Poslední sken sem udělal tak před dvěma minutama a nikde žádný podezřelý lidi nebyli.
Najednou stál přede mnou.
"Tady toho!" řikal a ukazoval na mně.
Vědel sem hned, že to neni v pořádku. Pomalu ale přecházel kolem nás a jako by se s někym, kdo byl za náma, dohadoval. Já z něj nezpouštěl oči.
Teď vim, že se rozhodovali zaútočit.
Během další sekundy sem nabyl jistoty, že máme dvě až tři sekundy času na to se zvednouta začít utíkat k promenádě, asi tak sto metrů. Ale zároveň sem tušil, že když se zvednu a začnu utíkat, i kdybych vykřik něco česky, Aleš to nepochopí a spozdí se o těch rozhodujících pár sekund.
Bylo mi hrozně smutno, že sme tu šanci promarnili.
Banditi sou dohodnutý. A my bohužel ne. Další chyba. Stačí se předem dohodnout, že něco křiknem česky a to znamená, že se běží…

Chlap se otočil a vrátil se přede mě. Podíval sem se doprava.
Byli tam další dva a vlevo vzadu další dva. My pořád seděli na písku.

Sáhnul si dozadu za kalhoty a přiblížil se ke mně.

Teď sem už věděl, že je to fakt v prdeli.

"Mole, mole (Klid,  klid)," šeptal. Nezapomenu na to šeptání už nikdy.

Nevnímal sem, co se děje kolem mně, viděl sem, že Aleš dává ruce nad hlavu.

A dál mi hlavou běželo: Má tam vzadu, kam sahá, pistoli?

Přiskočil ke mně a kleknul mi na nohy. Ve stejný chvíli mě jinej zezadu chytnul pod krkem celym predloktim a zatáhnul. Věděl sem, že jestli se začnu dusit, musim reagovat.
Ale pak sevrení povolil a stlačil mě na zem.
Nesnášim dotek muže. Když se mě dotkne muž, je mi děsně hnusně.
Teď mi bylo eště o moc víc hnusně.

V týhle chvíli sem si myslel, že nás zatáhnou do favely a budou chtít výkupný.
Ale bylo to naprosto nelogický. Museli by nás táhnout přes osvětlenou Copacabanu plnou policajtů. 

"Dělej, dejte mu na krk nůž!" vykřik ten, co mi teď klečel už i na břiše.

Cejtil sem, jak mi někdo třetí přikládá čepel na krční tepnu.

Uplně automaticky sem zved ruku a vzal zezadu chlapa za ruku, abych se podíval
na zbraň.
Ve špatnym světle sem viděl, že je maximálně sedmicentimetrová. Fantastický bylo, že se bandita vůbec nebránil a nechal mě, abych zistil, co maj za trumf.
Vzápětí sem měl jasno, že když nůž do mě poprvý vrazí, musim vysmeknout
hlavu z povolenýho sevření a zničit chlapa, co sedí na mně.
Bylo vidět, že má nůž v ruce spíš na bodnutí, než na podřezání, což mě trochu uklidnilo.
Aleše sem nevnimal. Byl zticha jako já.

Cejtil sem zrychlenej dech tří chlapů co mě drželi.
Pořád to vypadalo, že chtěj jenom prachy a telefony, takže sem se nehejbal a čekal, kdy do mě vrazej nůž, abych začal bejt akční.

Muj telefon nešel vyndat. Stupidní velkej Nokia 9500 se zasek v kapse.
Tlak čepele na krku zesílil.

Druhý dva už měli Aleše vykradenýho a zbejval furt můj telefon.
Že já kretén používám takovejhle mobil, nadával sem si v duchu.

Podařilo se mu vyndat přístroj a přicházela jasně rozhodující chvíle.
Bude jim to stačit, nebo nás na závěr pobodaj??

V tý chvíli už sem věděl, že pistoli nemaj. Kdyby jí měli, už by jí vytáhli a nepoužívali by nůž. Vědel sem taky,  že ten, kdo táhne celou akci, je chlap na mym břiše. Dva chlapi co mě  drželi zezadu byli pomocníci. Cejtil sem, že se čepel na krku třese.
Budu muset zabít chlapa, co na mě klečí a doufat, že se zbytek bandy rozprchne.

Asi sem měl dostatek informací na potenciální boj o život.

Ten ale naštěstí nepřišel. Tlak na krku zmizel a chlapi se utekli do tmy trochu
odlehčené načervenalym kotoučem zatmělýho Měsíce.

Nemám telefon. Aleš nemá dvě kreditky, dvěstě euro, sto dolarů a telefon.
Jediný zranění je muj bolavej krk.

Kdybychom vyskočili a začli se bránit, možná bychom těch pět chlapů přemohli, ale spíš ne…

Takže tak. Neni mi moc dobře, ale můžu jít na pivo a ne v nemocnici na teplej čaj. Život de dál normálně.
Ale někdy stačí chvilka a celej život a tim i život lidí, co sou na vás závislý, se změní k nepoznání.

Jedna věc by mě ale zajímala.

Přivolal sem si to na sebe svym prvnim článkem, nebo to byla ňáká předtucha?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama