Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Pochod z Prčice

Všichni chodej do Prčice...ehhh, teda ne všichni. Ale třeba Václav Klaus tam chodil. Tak mě napadlo, že bych moh jít z Prčice někam jinam.

Jsem fakt povedenej turista. Nemám ani turistickej salám.

Ale mám psa. Kde se tady vzal? Někdo mi ho dal…

Táhne za mnou.

Asi tak dva metry.

Reklama

Jazyk mu visí z huby. To neví, že dneska pude třicet kilometrů na Jih.

Na Sever bych nešel.

Ojediněle stojící stromy se tyčí k nebesům uprostřed všeobecného dřevorubeckého šílenství panujícího na středočeské a jihočeské hranici.

Vypadaj jak prostředníky, který tam člověk vztyčil a poslal tak svoje gesto přírodě.

Boží muka.

Jizlivej zvuk cirkulárky a štěkot psů zavřenejch do koncentračních kotců.

Proč psi žijící v takovýhle přírodě trávěj život hůř než domestici z města? Ptám se někoho a ten mi odpoví, že oni utíkaj, podhrabou se nebo přeskočej plot a zmizej.

Pak je zastřelí vožralej myslivec, kterej něco zastřelit musí, nebo je přejede auto.

Další boží muka.

Ve vesnici uvážu psa k držáku na kola a du si koupit pivo. Najednou slyšim zvenčí děsnej randál a štěkot. Podívám se z okna a vidim postavu psa, kterej kráčí před hospodou a za sebou táhne ocelovej držák na kola.

Velebný pán v bílém vystupuje ze škodovky.

Babičky už směřují do kostela.

Vidím to jako obraz. Obloha je modrá a mraky bílé skoro tak jako farářova sutana.

Vrátim se pro pivo. Sobotní opilci se na stoličkách klátěj.

Sedim před hospodou na zemi.

Příde pes a přitáhne držák na kola. Přemejšlim, že by na mě mohli spořádaní čeští občané zavolat policii, že tady na veřejnosti týrám zvířata. Ale pak si řikám, že těm je to jedno.

Sundám týranýmu zvířeti z těla držák na kola.

Opilci vylezou z hospody, sednou do svejch aut a mizej v zatáčce.

Na loukách jsou pampelišky a krávy.

Procházim vesnicí. Hospodská se se mnou dá do řeči.Psi se honěj po zahradě.

Dostanu pivo a pes žrádlo.

Nepotřebuju peníze. Jsem pocestnej a ten přece může dostat napít i najíst zadarmo.

"Kam deš?"

"Du na Jih…du do Skrejchova."

"To neznám."

"Hm…"

Boží muka.

Pes se pomalu plazí asi tak pět metrů za mnou. Občas sežere ze silnice mrtvou myš nebo něčí lejno.

Tim se zdrží a pak mě musí dohánět.

Na hřebeni mezi poli se pohybuje podivná dvojice. Člověk s baťohem a deset metrů za nim pes s dlouhym jazykem.

Už nikdo nic neřiká.

Úplný ticho, přerušovaný jenom dopady dešťovejch kapek na jeho pleš.

Pole, les, kostel, hřbitov. To co jsme teď my, budete i vy…

Výletníci na kolech.Maj krásný kola, helmy a barevný oblečení.

"Myslíte, že zmokneme?"

"Myslim, že jo."

"No jo…"

"Já zmoknu určitě, ale vy aspoň dojedete do vesnice…," říkám.

"Hehe, to máte pravdu."

Koukám na dvě postavy, jak šlapou do pedálů a esteticky se vůbec nehoděj do okolní krajiny.

Nandám si kapucu a koukám na psa.

Hodíme se sem snad my?

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama