Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Nymfa z Nullarbor plain

Ten den začal jako každej jinej. Nebe bylo modrý a horkej vzduch se tetelil na horizontu silnice. Vítr zvedal prach z chodníku u hotelu, kde sme trávili poslední noc. Poslední noc - nejde o ní napsat nic hezkýho.Jen nezakouřenej bar se spoustou obrazovek na dostihový sázení a pár lidí, který se zapomněli ve všeobecnym klidu tohodle Jihozápadu. Dopili sme svoje piva a vydali se spát. V hotelu nikdo nebyl. A nebo se nám to jen zdálo? Byla to továrna na mladý duše, přepříčkovaná sádrokartonem, ze kterýho v pravidelnejch intervalech vylejzali švábi.

"Tohle je snad nejlepší ubytování za poslední tejden," zachrčel sem a usnul. Láhev Pepsi Coly mi vypadla z ruky. Na podlaze se udělal flek.

Takže ten den sme zabalili svoje hadry a vylezli před dům.

Lidi už byli na ulicích a ležérně se pohybovali. Vnímal sem ten klid, jako sekeru v zátylku.

Reklama

"Tak si dáme aspoň kafe s Jimem Beamem…ahhh, nebo radši jen kafe."

"Pamatuješ, jak jednou Márty v sedum ráno chtěl po číšnici na americkým středozápadě Jima Beama k snídani? A když řekla, že alkohol nepodávaj, tak von řek, že si dá klidně Tullamore?"

"No jo, golden times, mate."

Dopil sem kafe a díval se směrem na Západ. A najednou se mi zdálo, že ta cesta, co je před náma, má v sobě něco, co nikde jinde neni.

Pocejtil sem lehký mrazení v zádech.

"Kámo, musíme si dávat pozor na policajty, sou všude."

"Jasně mate (čte se majt, znamená kámo), to MNĚ nemusíš vysvětlovat, já mám s policií zkušenosti ze čtyř kontinentů."

"Tady maj ale furt vodjištěný zbraně, mate…"

"No worries, mate, to my máme přece taky."

Přestřelky s policajtama, to je přece jenom zdržení a to my, co se chystáme na přechod největší neobydlený oblasti australskyho Jihozápadu, si prostě nemůžeme dovolit! Je to luxus. 

Sme desperados a to je to, co se počítá.

Nevšimli sme si jich. Stáli schovaný za křoviskama a z předního okýnka na nás z dálky koukala hlaveň pistole. Ani sme nestihli vytáhnout naše kvéry.

Díval sem se na displej policejní pistole.Stálo tam 141. Tak tenhle chlap voddělal už 141 lidí…

"Hallo mate, everythings fine?"

"Ehhh…do know…"

Sme desperados, ale tohle bylo silný kafe. Začlo se mi dělat blbě.

"You committed offence, and the offence is…" Cejtil sem, jak se mi po spánku začíná spouštět kapka potu. Díval sem se na police officera a neodvážil sem se ani zvednout ruku a utřít si tvář.

"…speeding!"

Sklopil sem hlavu. V mysli se mi objevil poslední výjev z filmu Butch Cassidy & Sundance Kid. Další byl silnej provaz ve tvaru smyčky, visící na nejbližšim stromě.

Roztřesenej sem ukázal svý dokumenty.

Vzal je a šel s nima k autu. Ukázal to kolegovi, kterej nás sledoval furt s namířenou pistolí.

Po chvíli se vrátil.

"You will be charged"…hang, electric wheelchair, injekce – běželo mi hlavou…"440 dollars."

Díval sem se mu zblízka do tváře. Měl nakrátko ostříhaný vlasy a perfektně padnoucí uniformu. Byl to greenhorn. Nepoznal, koho má před sebout.

"All right" řek sem.

"And watch'ya speed, it's 110 all the way…"

"Jasně, cheers."

Tak tohle bylo tak tak. Kopnul sem tam rychlost a vyrazil. Oblak prachu se za náma zvednul a v pískotu našich gum sem slyšel hvízdání větru.

Do Port Augusta sme dorazili k večeru. Ve městě nikdo nebyl. Po ulicích se ani neváleli vychrtlí psi a dveře všech barů byly zavřený, jako kdyby tam poslední opilci zakopali smrt a zabouchli za ní dveře.

Šli sme do cukrárny a dali si horkou čokoládu. Sme desperados.

Starej hotel na rohu vedlejší ulice se zdál otevřenej. Vlezli sme tam a sedli si k pultu. Se sklopenejma hlavama sme olizovali ze rtů prach cesty a jazykem naráželi na vyprahlý patra.

"Dej nám dva drinky, starej."

Zpoza baru se vynořil asi dvacetiletej číšník. Díval se na nás.

"Jistě…hned to bude."

"Máte volný pokoje? " zaskřehotal Lou Jack.

Bylo vidět, že se barman vyděsil.

"No… ano, pánové."

"Tak naval klíče a dej nám další drink."

V pokoji byly postele a ve zdi díra, kterou v noci určitě choděj do pokoje krysy, dívat se na ty hříšníky, co tady spěj.

"Narvu tam botu, mate."

"Ti jí ty krysy sežerou a zejtra nebudeš mít v čem chodit, mate."

Sešli sme dolu do baru. Dali sme si drink a mlčeli. Už sme dneska všechno řekli.

V baru se strhla rvačka. Dva bodyguards drželi chlapy daleko od sebe. Bylo mi jasný, že tady je to každej den nebezpečný. V hornickym městě je v noci jedinej votevřenej bar…

Se zájmem sem sledoval konflikt. Bylo mi jedno, proč vzniknul.

Jeden z účastníků konfliktu si přisednul k nám. Stisknul sem pevně nohu vedlejší židle.

"I hate inappropriate behaviour, mate…," řek a díval se mi zblízka do očí. V jeho tváří se dalo vyčíst, že žije pod zemí a ve vráskách, který měl opilostí vyrytý do hloubky, do jaký se denně spouští, sem uviděl kousky olova.

"I hate inappropriate behaviour, mate…," řek sem já.

Poklepal mi po rameni a vrátil se do rvačky. Bodyguard si ho nevšimnul. Chlap dostal ránu, a ten co mu ji přišil mu řek, že je "bloody motherfucking arsehole."

Zvedli sme se a šli ven kouřit. V baru se kouřit nesmí, ale rvát se tam lidi můžou.

Kolem nás se proháněl vítr. Byl to vítr z Nullarborský planiny, která ležela přímo před náma. Chladnej a suchej vítr, kterej přilepí jazyk k doutníku a nenechá nikoho na pochybách, že tam někde je život studenej a levnej.

Přisednul si k nám chlap. Byl připitej a vlasy mu stály do všech stran.

"Bloody idiots, mate."

"Yea.." Hodil sem mu zapalovač.

"Co vy dva děláte v takový shithole, jako je Port Augusta?"

"Going West, mate."

"Ahhh…jeďte do Alice Springs, nejezděte na Západ."

"Proč? A co je v Alice Springs?"

"Nic, ale dělal sem tam dolníka, než sem přijel dělat dolníka sem."

Zapálil sem si doutník, kterej mi vítr z Nullarbore plain sfouknul. A ucejtil sem zase to mrazení.

"Už ste slyšeli vo Nullarborský nymfě?" řek najednou. Kejval se se svym cigárem do rytmu větru.

"Ne, co to je?"

"Žije tam, na pláni, každej ji viděl…"

Koukali sme na chlapa. Potáhnul si z cigára a pokračoval.

"Zeptejte se lidí u roadhousů, lidí u pump…, všichni ji viděli, má na těle dlouhý černý chlupy."

"Je hodná, nebo zlá?" řek sem a přitáhnul si zip u krku.

"No, to záleží, mate…ale je tam."

Dotáhnul sem doutník a hodil ho na zem. Mrazení na zátylku se zvýraznilo.

Zvedli sme se a vrátili se do baru. Chlapi už se rvali venku.

Kopli sme tam poslední drink a šli spát.

                                                 to be continued…

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama