Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Nymfa z Nullarbor plain – závěr

Otočil sem se zpátky k Lou Jackovi. Seděl na kapotě auta a cigárem si svítil na noviny, který sme našli ležet někde na zemi."Hele, mate...jak to, že tady nepíšou nic vo těch převratnejch prezidentskejch volbách v tom tvym Czechlandu?!"

"Člověče nevim, ale proč si sakra teď čteš noviny?!"

"Klid…ha, teď koukám do sportovní rubriky a tam píšou, že Sigma Olomouc remizovala."

"Kecáš, ukaž…"

Reklama

Vzal sem do ruky čerstvej Australian. Bylo to tam. Vo volbě prezidenta ani zmínka, ale
že Sigma Olomouc remizovala, to tam fakt bylo.

"Vidiš, nevěřils…asi je tam u vás Sigma Olomouc důležitější než prezident…"

"To je dost možný. Počkej, za tejden tam bude zpráva, že v Czechlandu někdo ukrad železniční most a policejní mluvčí se vyjádří, že policie je zmatená, jelikož neví, jestli ten most někdo ukradnul pro osobní potřebu, nebo prostě ho chce akorát dát do sběru."

"He, he, mate…tohle ti zas nevěřim já, ale vtip dobrej!"

Otočil sem se zpátky k Eucle. Před roadhousem seděla aborigin babička. Vypadala, že přemejšlí.
Všimnul sem si, že něco hází na zem.

"Hele, bába něco krmí…co to je, mate?"
"Krmí ještěrky nebo co."

Podíval sem se pozornějc. Nekrmila ještěrky. Byla otočená směrem do silnice a něco mumlala.
Chvílema sáhla do černýho baťohu, něco vyndala a hodila to na asfalt.

Koukal sem na to, co to je. Bylo mi ale blbý jít přímo k ní a koukat se.

Přemejšlel sem, jak strašně se sem nehodim. Sem tady jak Sněhurka a sedum trpaslíků!!! Ohlídnul sem se kolem sebe a znova mě přepadla ta úzkost z obrovskýho otevřenýho prostoru a blížící se noci. Poryv větru mě úplně omámil.

"Jedem mate!" zaskřehotal najednou Lou Jack.

Trhnul sem hlavou.

"Nepřespíme tady, mate? Za chvíli bude úplná tma."

Lou Jack se na mě krutě podíval.

"Kdo se bojí do lesa, ať se bojí a tam nechodí," řek.

"Aha, jasně…"

Vlez sem do auta. Všimnul sem si, že se za náma objevily světla.

Hned mě napadlo, jak sem kdysi čet v kultovní knize, že smrt někdy prostě rozsvítí světla.

Otřás sem se.

Nastartoval sem a vyjel zpátky na silnici.

Vyrazili sme směrem na Norseman. Norseman znamená "nordický muž." Čert ví, kde se tady takhle divný jméno vzalo. Asi sem prostě někdy přijel nordický muž.Severní muž, to by taky mohlo bejt.

"Co to tam házela?"

"Asi lidský maso, ha, ha, ha…" skřípavě se zachechtal můj společník.

Podél cesty se najednou objevil kříž. Za pár kilometrů další.

"Člověče, jak to, že je tady tolik smrťáků, když to je nejdelší rovnej úsek v celý Austrálii, ňákejch 180 kilometrů furt rovně?"

"Možná právě proto."

Sáhnul sem pro Red Bull. Byl tam poslední.

Nullarborplainnight.jpgByla už úplná tma a kužel našich dálkovejch světel osvětloval silnici před náma do slušný vzdálenosti.
Zase nikdo nikde nebyl, okolní bush se nehejbalo a auto sme potkali tak každou půlhodinu.

Začlo se mi chtít spát.

Zdál se mi sen. Kamarádce, co je malířka, sem pomáhal domalovávat obraz. Byl sem se svou prací
velmi spokojenej, ale vona najednou začla naříkat. Vstal sem a šel pryč.
Slyšel sem jak naříká a její nářek se začínal přibližovat.Utíkal sem před ní do hospody, ale nemoh sem tam dojít. Nářek se blížil a já už skoro nemoh chodit!

Hrůzou sem se probral.

Viděl sem, jak auto míří trochu šejdrem, trhnul sem sebou a vyrovnal to.

"Co tim škubáš mate, chceš abychom tady stvořili další křížky?!"

Promnul sem si voči.

"Se mi zdál sen…"

"Hele, mate, jak se ti může zdát sen, když přece řídíš. Ten fór s tim mostem byl fucking lepší."

"Hm…"

Dalších sto kilometrů cesta pokračovala strnule dál.

Najednou se po levý straně silnice něco zvedlo. Bylo to velký jako člověk. Rozběhlo se to a skočilo to přímo před auto.
Strhnul sem řízení doprava a snažil sem se auto udržet na silnici. Ozvala se dutá rána.
Před přednim sklem se na chvíli objevil zdivočelej obličej a dvě skřížený ruce s roztaženejma prstama.
Motor chcípnul a na přístrojový desce se na mě začaly smát červený a oranžový kontrolky. Jak auto dojíždělo, ozvalo se drhnutí plechu.

"Co to bylo?" vykřiknul sem a hlas mi vodlítnul do fistule.

"Nevim, ale nestůj tady jak dammfuck v protisměru! Eště nás kvůli týhle patálii sejme nějakej roadtrain."

Nastartoval sem. Motor chytnul a kontrolky zhasly.Nějaký zůstaly svítit.

"Viděls to! Zvedlo to ruce a odvrátilo to při nárazu tvář!"

"Buď rád mate, že to nevlýtlo přednim voknem dovnitř do našich ksichtů!"

"Vidíš to někde?"

"Man, nic nevidim, je tma jak v arseholu."

"To byla určitě vona…"

"Jeee, nech toho."

"Nosí kolem beder klokaní kůži, tu sem zahlíd."

"Ty si zahlíd bedra?"

"No, nevim…asi bedra nebo co to bylo."

"Si zahlíd klokaní kůži…?" Lou Jack se na mě podíval zkoumavě.

"Jo, viděl sem klokaní kůži, zuby, ruce…nohy…taky."

Dojeli sme skřípavě do Norsemanu.

Ubytovali sme se v traileru a řešili, co nám asi tak pojištovna dá. Auto bylo trochu zničený.
Nic sme nevyřešili a šli sme spát.

Ráno dva telefonáty.

"Dobrý den, včera sme srazili na silnici nymfu…eh, co máme dělat?"

"Ježišmarjáá, NESTALO SE VÁM NIC?"- pracovnice firmy, co mi pučila auto…

"Ahoj miláčku, včera sme srazili nymfu velkou jako baťoh!"

"CHUDÁK KLOKAN!!!"NebezpecivEsperance.jpg

A tak tady historie končí. Já si budu vždycky myslet, že všechno, co sme na cestě zažili bylo důležitý a taky věřim, že mýtus Nullarborský nymfy je definitivně vyřešenej.

Už se nikdy neobjeví, protože se jí do cesty připletli Češi.

Koukám na moře v městečku Esperance. Obrovská cedule mě varuje před různejma nebezpečíma.
Svěsim hlavu a přemejšlim, co nás eště čeká.

"Dej si cígo mate," uslyšim najednou "a přestaň s těma nesmyslama. Ten vtip vo tom mostě byl vynikající!"

 


KONEC

Oficialní web nymfy:
http://www.topfloorarts.com/nullarbornymph/introduction.html

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama