Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Noční běžec

L.Klíma, autor mnoha utrpení a jeden z největších světových filosofů minulého století, odmítal systém tím způsobem, že po městě chodil pěšky, když zdražili tramvaje. Já nejsem Klíma. A neodmítám systém...teda ne úplně...jako trochu teda jo... Ale to nevadí. Já z hospody domů běhám.

Systém nočních, pražskejch, spruznejch taxíků, tramvají a vůbec veřejnýho života, je už na mě v tomhle věku moc odpornej.

Nehledě na to, že běžení je zábavný a je zadarmo.

Minulej tejden jsem takhle běžel z hospody Na Bábě v Bráníku.
Tim, že má člověk v sobě několik piv a panáků, není cestou
dehydratovanej a ethanol mu dodává energii, kterou by jinak věnoval
opruznýmu blábolení a placení předraženejch jízd vehiklama.

Do kopce po Jeremenkový a pak kolem hospody Na Pekařce jsem se
rozhod dejchat rychle, jako pes. Vyneslo mě to na Kavčí hory skoro
stejně dobře, jako prolhaná a prokurvená volba toho ředitele ČT1 do
jeho vlastníma prdama proprděnýho křesla.

Reklama

Přes park, kolem kavárny postiženejch duší Na půl cesty, mě to hodilo na Pankrác, pak na Jezerku a to už jsem byl doma.

Tentokrát, to jsem se s kamarádama prošel od Akropole kolem TV
vysílací věže na Žižkově, kterou ovládaj dobrý černý mimina. Trochu se
mi to propojilo s tim ředitelem TV.

Rozloučili jsme se u Trafiky a já běžel dolů, směrem do Vršovic.
Tahle část je krásná, jelikož člověk v podstatě letí…nejdřív parkem,
potom po kolejích a nakonec…přes koleje.

Poslední fáze totiž probíhá na nádraží Vršovice.

Kdykoliv takhle běžim, je tam liduprázdno. Co by tam kdo hledal ve dvě v noci.

Tentokrát jsem viděl projíždět policejní auto po perónu. Vběhnul jsem do areálu a potkal policajta zničehonic.

"Počkejte, kam běžíte?"

"Asi…taghle…," ukázal jsem dopředu.

"No počkejte, to nemůžete…," slyšel jsem za sebou hluk.

Ale já už měl v sobě vítr.

Po perónu se běží hladce. Je rozšlapanej od miliónů pomalejch
kroků. Je rozměklej od slz loučení a od těch krásnejch pocitů
setkávání.

Běželo se mi tam krásně. Skrz hukot vichru a policejního světla, který
vrhalo můj obrovskej stín na perón, jsem slyšel věty jako "STŮJTE,"
nebo "TAK STŮJTEEE!"

CHA! O tom, co stojí, rozhoduju teď jenom já.

Hledáček policejního auta mě našel, ale já letěl přes koleje a ani si nepamatuju, že bych se jich dotýkal.

To auto napříč kolejema přece nemůže…a to byla správná úvaha.

Na druhý straně jsem se neohlídnul, zmizel jsem v křoví a byl doma.

Jsem noční běžec.

A kdo mě potká, toho pohladí vítr.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama