Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Národnost slovenská

"Všichni si napíšou národnost česká a Dérer si napíše slovenská." říkala vždycky před vysvědčenim naše třídní pani učitelka. Nevěděl sem, co sem komu udělal, že zrovna já se musim takhle lišit. Záviděl sem Dvořákovi, Burdovi a Albrechtovi, že si píšou v pohodě národnost česká a nikdo se na ně nevotáčí a potutelně nepochechtává.

Když sem měl ve třídě konflikty, který občas končily rvačkou, dozvěděl sem se, že sem SLOVÁK a tim pádem to nejhorší, co může bejt.

Spolužáci, co byli dřív kamarádi, si na mě vymejšleli veselý rýmovačky, některý si pamatuju dodnes. Někdy to trvalo i tejden, kdy sem byl za SLOVÁKA a cestou na hajzl sem několikrát zakopnul o nastavenou nohu.

Když sme jeli s rodičema na Slovensko za příbuznejma, na ulici s chalanama sem se dozvěděl, že sem Čech. Potupné "Česi, Česi…" sem slýchával spoza rohu. Kamarád Ďuro mi řikal, že by mi TO (nevim co)řek, ale jelikož sem Čehůn, tak mám smůlu.

Reklama

Už sem byl vytrénovanej, takže sem jen pokejval hlavou. Moje národnost, případně místo bydliště, mi byly naprosto ukradený.

Čas timhle všim trhnul a já se našel na dálnici do Bratislavy s žádostí o vyvázání ze svazku Slovenský republiky. Tušim, že to bylo kvůli tomu, abych moh získat český akcie v kupónový privatizaci.

"Prečo chcetě prísť o slovensků príslušnosť" ptala se mě úřednice a já jí tenkrát řikal, že nechci, že bych chtěl mít oboje, ale jelikož to politici takhle zařídili, musim si HOLT vybrat a jelikož žiju v Čechách, připadalo mi logický, že asi teda to musí bejt ta příslušnost česká. Navíc si pamatuju, že v tý době na mě šla hrůza ze slovenskýho boxera s obrovskou bradou. To sem ale bohužel netušil, co se skrejvá v českym ekonomovi s knírem.

S orazítkovanejma dokumentama sem se stal čistokrevnym Čechem a pár let sem měl pokoj. Až do tý doby, než sem se jednou v Americe dozvěděl, že mě náš hostitel lituje, že se u nás válčí. Chvíli mi trvalo než sem pochopil, že si myslí, že sme Jugoslávci.

A pak už to jelo.

"Ty zkurvenej Američane! DI DOMU" dozvěděl sem se při vstupu na fotbalovej stadion Maracaná. Rána pěstí šla tenkrát naštěstí vedle.

" Ty seš z Holandska, že jo?" zeptala s mě prostitutka co si ke mě díky svejm bussines reasons přisedla u kiosku na Copacabaně.

"Ne, sem z Česka."

"Kecáš, seš NĚMEC."

Ve Vídni mi nějaká stařena začla spílat, poté co sem řek, že sem přijel z Prahy.

Když sem získal možnost volit argentinskýho prezidenta, přišlo mi zajímavý, že po mě nikdo nechtěl, abych se zřek toho českýho, což bych samozřejmě okamžitě udělal.

"Nazdar RUSÁKU." zdraví mě pravidelně chlapík co sedává před dveřma do baru kam občas chodim.

Nejsem sakra Rusák, řikám si, ale jelikož sem vycvičenej, nechám to bejt.

"Fandili sme Český republice a ty to tak pohnojili." řikali známí z kiosku po tom turnaji co proběhnul v minulym roce.

"Já sem ale BRAZILEC, a ty to taky teda nevodehráli nejlíp." řikám s úsměvem.

"CHA, se podivej na ten svuj blbej evropskej ksicht, cha…prej Brazilec." začínaj se kamarádi napruzovat.

Vidim, že sem brnknul na národnostní a navíc na fotbalovou strunu a že eště párkrát brnknu a přátelství se změní nenávist.

Vero z bufáče v Buenos Aires to potvrzuje.

"Mám ráda Brazílii, jedinej problém je, že tam žijou Brazilci."  a jede si ukazovákem pod krkem a zarputile mi nedává pivo, když si o něj řeknu portuñholem.

Koukáme v baru na fotbal, nastupujou Američani a Argentinci. Prostředníky letěj nahoru při americký hymně, z televize je slyšet jak všichni na stadiónu pískaj a v baru taky všichni pískaj.

Přemejšlim nad národnim cítěnim, vůbec nad slovem NÁROD, nad tim jak tuhle vlastnost člověka dokážou politici hezky využívat ve svůj prospěch a potom se kvůli tomu musej nějaký jiný lidi vraždit.

Fuck off NÁROD.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama