Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Můj první porod

O svých prvních porodech Vám dnes vypráví moje žena a její muž.

To bylo poprvé, co jsem viděla
šváby. Takový obrovský zvířata, jsem
nevěděla, co to je.


Dál si pamatuju příšernej
smrad použitejch vložek. Někde v rohu stál obrovskej koš,
kde se vršily.


Hrozně mi vadilo, že mi nikdo neřek,
co se bude dít!

Reklama


Začala jsem rodit a myslela si, že mě
bolí břicho, jak jsem se přejedla rajčat…


Potom už jsem byla přikurtovaná
na stole.


Nic se nedělo. Měla jsem bolesti, ale
nesměla jsem chodit. I tenkrát mě napadlo, že by dítě
vylezlo dřív, kdyby na něj působila gravitace. Měla jsem strašnej pocit opuštění
a nezájmu, za komunistů taky nebyly mobily, nemohla jsem
vůbec nic dělat, někomu zavolat.


Na zdi byly hodiny, takový ty
černobílý, na kterejch ta ručička strašně pomalu
poskakovala dál.


Slyšela jsem, jak za zdí, ve
který bylo malý okno, hrajou sestry karty.


Po třech hodinách jsem začala
fakt rodit. Dítě vylezlo, sestry ho vzaly a někam odnesly.
Vůbec jsem ho neviděla.


Byla mi zima a měla jsem příšernou
třesavku.


Sestry na mě hodily prostěradlo a
strčily mě na vozíku k rohu místnosti, aby mohly
umejt zaprasený křeslo.


Měla jsem s sebou kafe a poprosila jsem
jednu sestru, aby mi uvařila černý kafe. Neměla jsem žádnou
energii, upnula jsem se na to kafe.


Sestra mi ho uvařila a přinesla.
Vzápětí přišla druhá, vytrhla mi kafe z ruky
a přede mnou ho celý vylila do dřezu.


Někam mě odvezli. Dítě jsem
pořád neviděla.


Druhej den ho konečně přinesli,
mohla jsem se na něj dívat a zkontrolovat například,
jestli má všecky prsty. Po kojení ho zase odnesli.


A takhle to bylo pořád. Chtěla
jsem pryč, ale nešlo to. Přišlo mi, že jsem tady jen od toho, abych vyprodukovala dalšího socialistickýho občánka.


Když jsem ho viděla před sebou, v krátkejch intervalech na kojení,
líbil se mi, ale najednou jsem dostala strašnej pocit úzkosti
a toho že na mě padá celej svět.


Už to dítě budu mít
napořád!

Komouši se vypařili a k porodu už chlap může.

Chodili jsme na takový porodní
vzdělávání, kde jsem se dozvěděl například
to, že se má u porodu dejchat, že se dá rodičce
pomoct vlastnim tlačenim, že Janek Ledecký „zpívá
a skládá“…to jsem se dozvěděl, když jsme v tý
přípravce seděli v terapeutickém kruhu a vyprávěli
svoje příběhy.

Nevzpomínám si, že by
tam tenkrát byl jinej chlap než já a Janek. Všimnul
jsem si, že měl kotníkový kožený boty, uprostřed
třeskutýho léta a s sebou nějakou ženu, co se pořád
na všechno ptala.

Najednou jsem byl v místnosti,
který dominovalo obrovský křeslo.

Z dálky jsem slyšel výkřiky.
Přemejšlel jsem, kam mě to zase život zavál.

Dveře se otevřely a tam jsem uviděl
svoji ženu, jak se potácí do pokoje.

Podíval jsem se jí mezi
nohy a tam jsem uviděl temeno cizí hlavy. To mi přišlo
zajímavý.

Za neustálých výkřiků
jsem se snažil, abych nikomu nevadil, takže jsem se po místnosti
motal jako zmatenej tučňák.

Chyt jsem ji za ruku a z výrazu
obličeje jsem poznal, že de do tuhýho.

Chtěl jsem jí pomoct a tak jsem
začal tlačit. Ucejtil jsem ale, že bych se z toho zohavil.

Tak jsem jí jen držel a tlačil
aspoň čas, aby už to bylo venku.

Dítě vylezlo a zařvalo. Sestra ho převzala.

Podíval jsem se na doktora a
viděl jsem, jak z mojí ženy tahá červenou šňůru.
Měl u toho zvláštní zarputilej výraz. Najednou
se ozval zvuk, jako když někam vleze chobotnice a doktorův výraz
se uvolnil.

"Koukejte, ta je krásná,
krásnej, velkej, krvavej biftek." Podíval jsem se na něj
a viděl jeho úsměv a na rukách červenohnědobílou
placentu, ze který kapala krev.

"Tak maminku zašijem, ať si táta
eště užije," řek tam někdo.

Sestra vzala dítě, zabalila ho
do pleny a položila mámě na prsa. Bylo neuvěřitelný,
jak v podstatě hned začlo hledat bradavku.

Mělo výraz starýho
utrápenýho dědečka.

"Dáte si znojemskou s knedlikem?" zeptala se sestra a položila jídlo na stůl vedle porodního
lůžka. Všimnul jsem si, že se rodičce mírně otočily oči
do běla.

"Ne, dala bych si černý kafe."

"Já to snim," řek jsem hrdinsky a
koukal na tu spoušť.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama