Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Miki Květ

Znal sem ho fakt dlouho. Ať byl jakej byl, určitě byl osobnost. Umřel minulej tejden.

Bude ale žít dál, třeba zrovna v jedný mojí knize. A jelikož sem línej něco vymejšlet, napadlo mě, že už to mám přece napsaný v tý knize! 

——————————————————————————————————-

Na balkón vešel Miki. Sednul si vedle mě a řek:      

Reklama

"Nepudem se projít, chce se mi chcát."      

Vyrušil mě z přemejšlení a tak sem jen kejvnul hlavou.      

"Poď se projít, udělá ti to dobře."      

"Jo, jasně, a ty mi zase utečeš za tou svojí kámoškou, co bydlí u zatáčky."      

"Seš blázen, Ivane, ne, normálně obejdem pole a vrátíme se."      

Koukal sem na něj.Má hrozně upřímný oči.      

"Tak dem."      

Vylezli sme z baráku.Miki poslušně poslouchal moje kecy.Vyšli sme na louku a šli směrem k lesu.      

"MIKI, KAM DEŠ!!!"      

Viděl sem, jak pomalu odchází pryč.      

"STUJ!! K NOOZEEE!, MIKI!!"      

Zašklebil se na mě a dal se do běhu. Proč sem ho nedal na vodítko, ja vůl!    

Rozběh sem se za nim.Běžel, přesně jak sem si myslel, k zatáčce. Uviděl sem, jak po silnici de ženská s velkym psem.Vlkodav.A je to v prdeli, Miki ho napadne.Běžel sem, jak nejrychlejc to šlo, ale můj kámoš Miki, kombinace čivavy a jezevčíka, patřící rodičům mojí manželky, běžel o moc rychlejc.

Jak je možný, že běží rychlejc, když má tak malý nohy…já mám nohy sedumkrát delší než on a běžim jak želva.      

Viděl sem, jak se Miki zastavil a přitisknul břichem na zem. Konec.KONEC!  Přídu domu s mrtvym psem, miláčkem celý rodiny.

Běžel sem jak to šlo, jak se řiká, o závod.      

Miki zaútočil!! Proč nejde za fenou, musí útočit na vlkodava?!     

Vlkodav se skokem vytrhnul paničce z ruky a skočil na Mikiho.      

Hlavou mi blesklo, že budu muset Mikiho slepit kanagonem, aby se dal jakžtakž pohřbít.      

Miki zmizel.Najednou nikde nebyl.Vlkodav stál a koukal na mě s vyplazenym jazykem.           

Viděl sem, jak se pod vlkodavem něco mele.Vždycky, když to vypadalo, že se to dostane na vzduch, vlkodav to připlác nohou.     

Šel sem ke psovi a byl sem vyděšenej.Když sem byl metr od zvířete, koukal sem, že má tlamu přesně ve vejšce mýho břicha.Představil sem si, jak mi vykusuje střeva…     

Povolil přední tlapu a já uviděl Mikiho, jak se zuřivě snaží.     

Sklonil sem se a ucejtil vlkodavův dech. Nesmim dát najevo strach, nemám strach, sem úplně bez strachu.Neodvážil sem se ani podívat  mu do očí. Sáhnul sem někam dospodu a ucejtil Mikiho krk. Kdyby se tak nehejbal aspoň!

Konečně sem ho sevřel.Teďka ho musim vytáhnout, ale co když vlk zaútočí!

Ženská stála a křičela ať du pryč. Měl sem sto chutí ji říct ať de pryč vona.     

Pomalu sem táhnul.Objevila se držka a po ní tělo. Furt se chtěl rvát! Vlkodav se jenom koukal. Malej pes v mý ruce se přiškrcoval, ale pořád šíleně štěkal.

Chyt sem ho pevnejc a vyškubnul z nebezpečný situace.     

“Ty idiote, smoch bejt mrtvej!!”     

“Nech mě bejt, já ho ROZTRHÁM!!"     

Kouknul sem na obrovskýho psa a na toho, kterýho sem držel za krk.         

"NIC neroztrháš, máš štěstí, že je najedenej!!!"     

"Pusť mě!! Já ho zabiju!!"     

Dal sem psa na vodítko a táhnul ho pryč.Brzdil jak moh, ale jelikož sem sedumkrát větší než on, tak sem měl navch.     

Táhnul sem psa za krk po zemi a byl sem naštvanej.   

"Smi slibil, že to bude v klidu!""   

"To si kchhrch, chrr, nepama, kchh, chr, tuju."   

Prešla mě hlavní zlost a tak mě napadlo, proč má Miki vlastně tenhle problém.

"Proč útočíš na většinu psů, který potkáš?"   

"Musim, kchhc, prostě musim, ňák mi děsně vaděj nebo co."   

Nemám nervy na další dialog. Je to vlastně jedno, hlavně že sme zdravý.   

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama