Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Maso z Ďábla

"Jíš maso z Ďábla!" Chlapík mi promíná strejdu Karla. Dal jsem si výborný vepřový tapas po dlouhý cestě do Tarify. Ted se mi ovšem pod příborem proměnily v guláš ze Satana. "Nechápu, jak to můžeš jist..." "No, jim to celej život. V některejch místech Český republiky dělaj třeba takový opulentní vepřový oslavy..."

„Je to všechno jedna velká prasečina, co děláš…prase se nikdy nevykrví, krev zůstane v mase a sežereš ji i s těma…jak se menujou…ty…mikrobama.“

„Hm…,“ že bych přestal žrát to dobrý jídlo na který jsem měl ten velkej hlad?

„Já už zabil stovky a tisíce prasat…mám kulovnici, rozumíš..a žádný jsem nikdy nežral.“

Reklama

„Hm…“

Odešel ke svýmu stolu.

U jinýho stolu seděj dva černoši. Ve městě je festival africkýho filmu.

„Žiju ve Francii patnáct let a nikdy mě nepozvali na žádnou univerzitu přednášet, rozumíš…“ říká krásně oblečenej černej muž druhýmu.

Stříbrnej řetěz a obrovský prsteny na rukou vydávaj zářivý flashbacky.

„Nikdy, rozumíš…nikdy negra nenechaj poučovat bílý studenty,“ říká negr a mává dlouhejma rukama přes celej stůl.

„Jasně, “ říká druhej.

„A víš proč! Protože jsem negr, rozumíš…“

„Jasně.“

Strejda Karel se zvedne a jde ke mě. Je vožralej jak tank.

„Už si byl v Maroku?“

„Eště ne, ale chystám se tam.“

„Je to jinej svět, jinej, lepší život, rozumíš.“

„Jasně.“

„Hele, tady je dvestě dirhamů…“

„Ale…proč?“

„Počkej, naučím tě s tim zacházet…hele, tohle je dvěstě dirhamů a za to mi dáš….hmeh…ehh…dvěstě padesát euro.“

Sakra, Maroco asi jede v nějakym oleji…

„A teďka tohle je sto dirhamů…a já ti dám sto dirhamů a ty mi dáš devatenáct euro.“

Snažím se rozšířeným vědomím z ďáblova masa pochopit ten kurs.

„A teď mi dáš devatenáct euro a já ti dám dvacet jedna euro, rozumíš.“

„Jasně.“

Zkouším mu vzít dvěstě dirhamů. Nevyjde to, ale dá mi potom sám padesát.

Zkouším znova ten kurs.

„Hele, teď ti dám tady padesát dirhamů a kolik mi dáš euro..?“

„No, dám ti dvacet jedna euro.“

Přemejšlim, že ale když pojedu do Maroka, budu to chtít možná měnit opačně.

„Hele, představ si, že tady těch padesát dirhamů je padesát euro…kolik mi za to dáš?“

„Devatenáct euro.“

„Aha…“

„Ten negr za chvíli vytáhne samopal a všechny nás tady pokropí, rozumíš,“ říká strejda Karel .

„Jasně.“

Negři se zvedaj a odcházej na film.

Dojídám svoje vepřový.

„Nikdy bych to nejed, nikdy, rozumíš!“

Divám se na něj s plnou hubou vepřovýho.

„Jasně!“

Dojim maso z Ďábla a jdu se podívat na film.

Na film se nedostanu, jelikož je tam plno negrů, ale ve středověký věznici, která je předělaná na výstavní síň, se dozvím, že existuje Saharská republika, kterou Evropa zarputile odmítá uznat, přestože ji uznala už například Uruguay.

Souhlasím s tím, aby byla uznána republika saharských lidí.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama