Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Luisa

Podívala se na mně od volantu. Viděl sem jemný vrásky kolem pusy a hluboký černý oči. " A už si něco vyhrála, cha?" zeptal sem se. Vrátila pohled zpátky před sebe a hrozně jemně, skoro neznatelně se usmála. Potom nesměle a potichu řekla. "No jo, vyhrála..., mistrovství Brazílie."
"Cože!!!" Sem děsnej, furt se něčemu divim.
"A jak to...?" zmoh sem se na stupidní dotaz.
Tak sem se dozvěděl, jak se někdo stane mistrem stoosumdesátimilionový země v kickboxu.

 

" Začínala sem ve favele, řekli mi tenkrát, že když budu vyhrávat, dostanu jídlo a možná i trochu peněz. Trénovala sem  každej den několik hodin."

" Po chvíli sem začala vyhrávat. Docela to bolelo, ale šlo to. Navíc sem měla slíbený to jídlo a tu trochu peněz."

Reklama

" Pak za mnou přišli, jestli bych se nechtěla zůčastnit utkání dvou sousedních favel. Řekla sem, že jo, aniž bych se ptala, jak to bude s jídlem a penězma."

Někdo volá. Luisa si přehodí telefon do levý ruky, pravou řídí.
Uvědomuju si, že když sem jí viděl poprvý " něco z ní šlo" a já si řikal, normální brazilská holka, co to je…, teď vim, že "TO" sou  ty roky soubojů v ringu.

" Když sem začla vyhrávat městský souboje, zeptala sem se jednou, jak to bude s tim, co mám slíbený. Řekli, že se blíží městský mistrovství Rio de Janeira a že když se dobře umístim, určitě už něco dostanu."

" Mistrovství sem vyhrála a šla se zeptat, jak to bude s mojí odměnou."

" Řekli, že už určitě něco dostanu…, akorát, že se blíží utkání mezi týmem Ria a Sao Paula. Šla sem teda radši trénovat."

Zas někdo volá. Luisa řídí jednou rukou v pekle pátečního odpoledne a druhou si mění dva telefony, protože volaj dva různý lidi. Řikám si, proč si musí mistr Brazílie v kickboxu vydělávat peníze prodejem bytů.

" Všechny souboje sem vyhrála. Šla sem za vedoucim týmu a zeptala se, jestli bych nemohla dostat aspoň rukavice. Řek, že ne, ale že se blíží mistrovství státu Rio de Janeiro a že když se dobře umístim, určitě mi něco daj."

Cejtim smutek, protože přesně vim, co příde. Kromě toho, zas někdo volá a  Luisa ho jemnym hlasem uklidňuje.

" Mistrovství sem vyhrála."

" A dali ti něco?!"  skoro vykřiknu.

Kroutí pomalu hlavou. Já vytřeštěně koukám před sebe.

" Pak přišlo to mistrovství Brazílie."

Úplně trpim nad tou nespravedlností. Představuju si zhovadilýho sportovního funkcionáře jak si strká do kapsy prachy, který mu nepatřej. Luisa telefonuje.  Během pulhodinový jízdy vyřídí asi deset telefonátů. Koukám jí na rty.

" Mistrovství sem vyhrála."

Je ticho. Luisa řídí. Já koukám tupě před sebe. Nakonec se na to teda zmůžu, ale spíš jakoby z povinnosti.

" A dali ti něco?"

" Ne."  kroutí hlavou.

" Ani ty rukavice, všechno mám svoje. Tenhle rok sem se už nezúčastnila,  protože mi dokonce odmítli zaplatit letenku do Sao Paula (v převodu asi  tisíc korun), chtěli abych si jí zaplatila sama."

" Teď budou v Riu Panamerický hry, to se určitě zůčastnim"  svítěj jí černý oči.

A já vim, že je vyhraje.  

A vim taky, že za rok budu chodit a chlubit se, že znám mistryni světa v kickboxu.

 

Potom s ní pudu za těma úředníkama, který sou stejný na celym světě. Pučim si od ní ty rukavice, který si mezitim sama koupí.

V kanclu sedí typickej sportovní mafián, jak je všichni známe a nenávidíme, skoro stejně jako politiky.

"No, to je překvapení…, Luisa…, držel sem ti palce, sem tvůj velkej fanda, co to máš sebou za…"

"Slíbili ste mi odměnu, když se dobře umístim."

"Já vim, to víš, určitě ti všechno dáme, vždyť sme ti to slíbili…, sem tvůj velkej fanda."

"A kdy?"

"No, ehmm, víš, doba je těžká."

Chce vstát od stolu, ale inkasuje. Svalí se zpátky do křesla a překvapeně zírá.

Sundám si rukavici, beru Luisu za ruku a odcházíme.

Byl by to krásnej pocit.

 


 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama