Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Livingstone

Livingstone byl cestovatel. Hltal sem jeho příběhy o pygmejích nebo gorilách. Díky němu sem byl v africký džungli i když sem tam nikdy nebyl. Chtěl sem bejt objevovatel. Ale co teď s tim, když už je všechno objevený? Co by se asi tak dalo objevovat v dnešní době? A cestou do Brna mě něco napadlo. Možná bych moh objevovat lidi.

Jedu po dálnici. Když sem chvíli v levym pruhu, hned mě někdo aktivním přepínáním dálkovejch halogenů žene zpátky do pravýho.

Je mi to jedno. Jen si řikám, že celková debata o dodržování pravidel silničního provozu, kterou sem z dálky vnímal, je všem řidičům silných vozů ukradená.

Pravej pruh je jednolitá vrstva kamiónů, pravděpodobně převážejících vánoční stromky z Belgie do Belgie.

Reklama

Přijedu do Brna jinou silnicí než vždycky a vidim docela hezký historický město. V nějakym hotelu mě pobaví cena pokoje za noc, která se překulí přes ctyři tisícovky. Lidi sou usměvavý a vlídný, dokonce mi i poraděj, kde najít normální hotel.

Noční Brno – ehh, to že se letos stmívá v Česku už ve čtyři mě překvapuje. Určite to tak bylo vždycky, ale já sem se najednou octnul ze světla a tepla ve tmě a zimě, tak to asi vnímám intenzivnějc. Takže noční Brno je v šest večer docela pustý. Dojdu na Dominikánský náměstí a vlezu do baru Livingstone.

Na zdech sou vypreparovaný cestovatelský insignie a nikde nikdo neni. Dojdu k baru a ujistim se, že je otevřeno. Dám si pivo a příde Aida.

Aida je žena zhruba mýho věku, sednem si ke stolu a povídáme si. V obrovský hospodě sme sami, jeDererAHarda.jpg tam pusto jako v celym měste. Po hodině, kdy si povídáme normálně, jako bychom se znali dřív, zjištuju, že sme furt sami. Napadá mě, jestli příde eště někdo jinej. Co třeba profesor nebo Kachné…že by prišla rs nebo někdo ze studentů politických věd Masarykovy university, v to nedoufám.

Tak sem objevil Aidu a mám pocit, že to určite za tu cestu stálo.

Skoro za sebou příde Kachné a Harda. Debata se začíná trochu sociologizovat. Díky Kachné už vim, co sociolog prodává – totiž rozum v hrsti. Tešim se, že příde i profesor a položim mu stejnou otázku, totiž : Co sociolog prodává?.

HardaAMila.jpgHarda ukazuje nad svym čelem místo na parohy. To je legrační. Já si při smíchu zakrejvám díru mezi zubama.

Kachné řiká, že má ráda "tranc." Me to sepne do brazilštiny a usmívám se. Někdy si řikám, že sem fakt zastydlej puberťák.

Moravský DJ Roman dorazí opoždeně. Domlouvali sme se, že něco pustí v Livingstone, ale řek bych, že by to bylo házení perel lidem. Dorazí Romanova kamarádka Míla a dvojice odchází tančit. To se mi líbí.RomanAAida.jpg Maj výbornej rytmus.

Bavíme se pak o tantrických záležitostech. Vracíme se k tomu fenoménu znovu a znovu. Nemůžu říct, že bychom u toho byli smutný.  

Znova mám ten pocit, že je to skupina lidí, který už se dávno znaj. K žádnýmu konfliktu mezi virtuálnim xichtem a tim normálnim nedochází.

Nakonec přiběhne i profesor, razantně si sundá všecky hadry a podáváme si ruku. Bál sem se trochu, aby to nebyl slizkej stisk, ale neni.

RomanZelenakAAidaAKachne.jpgNěkolikrát mi totiž někdo podal ruku tak, že jí nechal chcípnout v mý ruce a to potom sem si už fakt dobrej vztah k dotyčnýmu nenašel. Profesor mluví a všichni mluví.

"Co sociolog prodává?" zeptám se. Vidim, jak se Kachné kření.

"Cože?" řiká profesor.

Zopakuju dotaz.

"No…" nadechne se. Potom se to dozvim. Všechno souhlasí.Roman Vido je konsistentní.

Další detaily debaty si nepamatuju. Ale je to furt výborný. Pořád mám pocit, že sem někde na pravidelný zábavě s kámošema. Žádnej prudič.

Zvedáme se. Livingstone nemá nic k jídlu. Už se musim naklánět, když chci něco slyšet.Hlavně abych nepřepadnul.

"Dal bych si kafe" řikám číšníkovi.

"Nemáme teplou vodu, jedině snad že bys chtěl vodtočit z kohoutku."

"Ne, to možná ani ne, diky…"

Dem pryč. Dostávám se k vrcholu večírku.

Kachné je tady na kole.

"Sedni si na nosič," řiká.

"To nee, okamžitě se zřítíme!" protestuju.KachnePilsner.jpg

"Nezřítíme," řiká. Věřim jí, je to socioložka.

A tak jedem a já se křečovitě držim Kachné a projíždíme mezi autama, lidma, barákama a mě je to všechno asi úplně jedno. Stres, že to bude děsně divný, to setkání s neznámejma lidma, je pryč.

S neznámym člověkem přece nemůžu jet na nosiči!

Dorazíme k baru. Je tam napsáno "Café do Brasil." Připadá mi, že se na mě domluvili.

V Café do Brasil uděláme fotky, něco zajímavýho si řeknem, domluvíme se, že okamžitě o setkání napíšem, což nedodržíme, a je to.

Tak, a teď uvidíme, jak to dopadne v Praze. Mám zvláštní obavu, že to ta hospoda nevydrží!

Chtěl bych upozornit, že videostream a online rozhovor ze zmíněné rvačky bude k vidění na Respekt.cz tuhle středu asi tak v 17:30.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama