Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Klid na práci – rozhovor s Dveřníkem

Občan D se potácel krkolomnou uličkou, která vedla k další krkolomné uličce. Přemýšlel, zda-li se už za rohem, který pitoreskně osvětlovala špinavá nemocniční lucernička, objeví cíl jeho cesty. Ztěžka došel ke křižovatce a dychtivě nahlédl přes starou omítku.

Sklonil hlavu. Zdálo se, že je u cíle své cesty.

Pomalu se přišoural ke dveřím a zabouchal.

http://ivanderer.com/DopisLeosiHegerovi.pdf

Reklama

Nic se nedělo. Za dveřmi sedělo bílé ticho a občan D si všiml, že se to ticho rozprostřelo i všude okolo. Znělo to, jako těžké dýchání Systému, který pomalu spěje k zániku předtím, než se znovu zjeví v celé své plné síle.

Zabouchal tedy podruhé, trochu silněji.

http://derer.blog.respekt.ihned.cz/c1-49428250-klid-na-práci

Nikdo nepřicházel otevřít. Ne že by se tím občan D příliš trápil, ale když už sem přišel, chtěl se přeci jen na ten Systém podívat. Pokusit se zahlédnout jeho světlo, ucítit jeho plyšový dech a rozřezat si ruce o jeho kůži.

Zadumal se – zdálo se, že usnul.

Najednou se dveře prudce otevřely.

Celý dopis od ředitele odboru kabinetu ministra zdravotnictví ČR, datován k 10.12.2010, doručen včera.

Občan D se vylekaně zvedl ze země.

„Kdo jsi?“ zeptal se.

„Jsem Dveřník. Mám na starosti tyhle dveře. Jelikož si zabouchal, musel jsem je přijít otevřít. Vím co chceš a přišel jsem ti na vše odpovědět.“

„Aha…“

„Tak začneme. Jménem pana ministra vám děkuji za Váš dopis. Chápu, že mediální kampaň vedená některými lékaři Vás jako občana a pacienta vyděsila.“

„Moment…mě žádná kampaň nevyděsila. Mě vyděsilo, jak ministr celou záležitost bagatelizuje.“

Dveřník nic neříkal a pokračoval.

„Ve svém dopise se dopouštíte nepřesností, které je potřeba uvést na pravou míru. Například, protestujicí lékaři nejsou převážně zaměstnanci ministerstva zdravotnictví.“

„Ehh, jakto. Například z FN Bulovka odchází 180 doktorů, z FN Motol 65, z Thomayerovy 112, z IKEMu 19 – to jsou přece státní nemocnice. Z FN u Sv. Anny v Brně odchází 154 doktorů…sakra, to jsou největší nemocnice v ČR, v dvou největších městech, všechny státní a jen z nich je na odchodu přes 500 lidí!

Dveřník monotónně četl dál. Občan D se zadumal. Má tohle cenu? Má cenu pokoušet se zahlédnout tu vytouženou záři Systému skrz chomáče Dveřníkových fousů?

„Lékaři v nemocnicích MZ brali v roce 2009 v průměru 49825Kč, kdežto tam, kde je zřizovatelem kraj či obec to bylo 46916Kč. Na tom srovnání je vidět, že ministersto se snažilo platit své zaměstnance relativně dobře.“

„Cože? Necelý tři tisíce hrubýho tady vytváří nejakej rozdíl? Navíc, ten rozdíl je zřejmě danej Prahou… Huh…cha…umhhh…a co mladý s nástupem 17k a roky opracovaný zadarmo kvůli atestacím…ehh…“

Dveřník se na poskakujícího občana D ani nepodíval. Četl dál své prohlášení a blechy v jeho fousech se jen malinko zahemžily.

Občan D se při jedné vývrtce zapotácel, narazil hlavou do zdi a sesunul se na zem.

„…dovedete si představit, že by v jakékoliv oblasti vznesli zaměstnanci ultimativní požadavek, že chtějí zvednout platy o 40% a byli s tímto požadavkem úspěšní?“

Občan D se díval ze země na Dveřníka. Dveřník se mu teď jevil velmi přátelský a nenucený. Zdálo se mu, že je zároveň kamarádský i přísný, přesně takový, jaký by měl Dveřník být.

„… od roku 1989 vy všichni Dveřníci a Politici říkáte, že je potřeba změnit Systém – je přece ale jasný, že Systém se sám změnit nechce, ale musí k tomu být donucen. Umím si představit jakýkoliv zaměstnance, že vznesou ještě ultimativnější požadavky a po dlouhém jednání (s normálnim vedenim) dojde ke kompromisu. Co tady předvádí ten váš Systém, včetně možnosti odcházející lékaře kriminalizovat, je pěkně odpudivý.“

Dveřník se nevzrušoval. Dočetl lístek, strčil si ho do kapsy a sklonil se k občanu D.

„Nestalo se vám něco, nepotřebujete doktora?“

Občan D se zamyslel.

„No, možná že jo, možná, že budu potřebovat doktora.“

„Dobře,“ řekl Dveřník.

„A?“

„No…, to já nevím. Musíte jít někam jinam, zabouchat na jiné dveře. Já mám na starosti jenom tyhle dveře.“

„Ale jak mám jít někam, když se nemůžu ani zvednout ze země.“

„To nevím. Ale upozorňuji vás, že u těch dalších dveří stojí dveřníci, na které se i já bojím jenom pohlédnout.“

Občan D už nepokračoval. V hlavě mu kroužily nesmyslné věty Dveřníkovy, které bylo možno jednoduše vyvracet, ale nebylo to už potřeba.

Ponurost okamžiku zvyšovalo blikání lucerničky a někde v dálce se ozývaly hlasy, které postupně zanikaly a mísily se s vodou pomalu odkapávající z děravých okapů.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama